Hanson
Snad krom Nirvany a Alanis Morissette je jenom málo tak okatých symbolů 90. let, jako je právě chlapecké trio Hanson. Zatímco Nirvana však vlivem smrti Kurta Cobaina nikdy nestihla zešedivět (nepočítáme-li Courtney Love) a Alanis přestala být relevantní tak rychle, jako se i stala slavnou, Hanson se promptně překlenul z fáze "tihle tři bratři jsou parádně autentičtí" do fáze "jsou tak veselí a hezcí, až je to nepříjemné" příznačné prakticky pro každou chlapeckou formaci.

Ve skutečnosti však existuje celá řada důvodů, proč Hanson držet palce - v první řadě třebas skutečnost, že Hanson stále hrají a vydávají alba, ačkoliv už nejsou ani zdaleka na vrcholu popularity. V jejich modernější hudbě je rozhodně vidět postupné zrání - což není tak překvapivé, uvážíme-li, že členové Hanson si psali vlastní texty už od roku 1992 (!). Pokud někomu přišly naivní a relativně nekomplikované, ale přesto chytlavé a povzbudivé, mělo to svůj důvod jednoduše v tom, že písně Hansonu vymýšleli náctiletí klučinové. A to je jak výmluva z občasných přešlapů, tak poklona obrovské porci talentu.

zdroj: tisková zpráva

John Otto (Limp Bizkit)
Asociovat si kapelu Limp Bizkit, jejíž samotné jméno tane z nechutné masturbační hry, s čímkoliv kvalitním (snad krom kvalitní sebevraždy), bylo podezřelé již v době jejich vzniku. Jejich "nu metal" je jednodušší než vesnický opilec, hrdelní hlas vyšel z módy prakticky u každého, kdo překročil sedmnácté narozeniny a skutečnost, že přesto, či možná právě proto Limp Bizkit prodal před 30 milionů alb, nedůvěru jenom zvyšuje.

Něhledě na zbytek kapely však minimálně jeden člen Limp Bizkit stojí za nemalou podobnost - a jedná se překvapivě o často opomíjeného bubeníka Johna Otta. Snad je to skutečností, že jeho příspěvek k pubertální muzice se zcela vyhýbá ošemetným textům, Otto je však objektivně velmi dobrý bubeník - původně začínal jako jazzový muzikant na floridské Douglas Anderson School of the Arts, pokračoval avantgardním jazzem a jeho komplexní sóla dodnes dovedou vyrazit dech!

zdroj: Archiv

Prince

Doposud jsme tu měli muzikanty nenáviděné spíše liberálními posluchači, v zájmu vyvážení si proto dáme něco z opačné strany barikády. Nelze totiž popřít, že letos v dubnu zesnulý zpěvák Prince si navíc krom vydatné porce hejtu od konzervativnější části lidstva vysloužil nemalou kritiku za řadu svých produkčních nápadů. V 90. letech se velká část jeho písní sestávala z rapu, vedle něhož i Will Smith platil za krále muziky. Moderní Prince byl rovněž jedním z prvních muzikantů, kteří úspěšně a rádi posílali protipirátskou policii na řadu z těch, kdo (byť pololegálně či ilegálně) šířil jejich písně po internetu, a přitom paradoxně bránil legálnímu poslechu na webu.

Vzdor svým nešvarům a poklesu kvality v devadesátkách však Prince s albem Musicology z roku 2004 zažil nejen tvůrčí comeback, ale i vyšel vstříc fanouškům metodami, které sice v éře internetu působí bizarně, ale zároveň notně zábavně. V roce 2007 například své album Planet Earth rozdával skrze kopie britských novin, v roce 2009 zase vydal dvě alba najednou ve stejný den, avšak jenom skrze obchodní řetězec Target. Oba antiinternetové přístupy mu vydělaly jmění. Prince lze obdivovat či nenávidět, ale nelze tak či onak nevidět, že měl obrovský talent pro byznys.

zdroj: tisková zpráva

Justin Bieber

Historie se opakuje, že prakticky z identických důvodů, proč byl v nelibosti Hanson, byl v nelibosti i kanadský lamač dívčích srdcí Justin. Jeho sladce popové tóny, sestavené zřejmě podle velmi specifického komerčního vzorce, vlezly pod kůži devíti z deseti posluchačům mužského pohlaví a většině žen starších 20 let. Megalomanské projevy, hvězdné manýry a Justinova obliba v promenádování se bez trika (nutící kolemjdoucí civět na jeho vypracovanou figuru) nakonec způsobily, že vyhledávání scény zastřelení jeho postavy v seriálu Námořní vyšetřovací služba najde celých 92 tisíc odkazů.

Už nedávno jsme však zmínili, že Bieber je ve skutečnosti krom zpěváka minimálně lehce nadprůměrným hokejistou, jež měl soutěžit i v kanadské hokejové lize. Mimo tohoto však rovněž platí nejen za hezkého zpěváka, ale i hudebního maniaka, který se sám naučil hrát na bubny, kytaru nebo piáno! To celé obvykle ve věku do či kolem 15 let! Za vše mluví skutečnost, že Bieber složil svou první baladu v devíti letech - a nejde o nikterak špatné dílo.

zdroj: Archiv

zdroj: Archiv