Špatný příklad: Directing Herbert White (James Franco)

Nikoho nejspíše nepřekvapí, že zrovna omnidisciplinární génius James Franco čas od času zabředne i do světa knih. Directing Herbert White vlastně ani zdaleka není Francova první kniha, na triku toho má mnohem víc. Jde však o jeho nejdivnější titul široko daleko. Oficiálně má Directing Herbert White být sbírkou básní, v praxi je ovšem Francova poezie sesmolena bez jakéhokoliv zdání ladu a skladu, a působí spíše dojmem něčeho napsaného ve tři ráno v baru na ubrousek. V průměrné studentské hospodě najdete několik poetů vyšší kvality i zábavnosti - skutečnost, že tak Franco s podobným přístupem vůbec titul vydal, je na celé záležitosti zdaleka nejpřekvapující.

Dobrý příklad: Holy Cow (David Duchovny)

Věrní diváci Californication zřejmě tuší, že David Duchovny měl ke světu spisovatelů velmi blízko - do televizního a filmového světa ostatně vstoupil jako scenárista s titulem z literatury z univerzity Yale. Teprve poté se dal na herectví. Když se však "na stará kolena" konečně rozhoupal k vlastní knize, výsledek byl... rozporuplný. Na jednu stranu příběh mluvící krávy disponuje značnou kreativitou a zábavností. Na stranu druhou se snaží v bajce reflektovat příliš mnoho věcí najednou od filipiky proti masokombinátům po izraelsko-palestinský konflikt. Duchovnyho styl navíc není příliš učesaný - na první dílo se nad tím však dá přivřít oko.

Špatný příklad: Selfish (Kim Kardashian)

Nemáme vůbec nic proti kultuře selfíček a instagramovým celebritám - naopak. Každému, co jeho jest! Knihy jsou však proto, aby se četly v klidu. A selfíčka pro tu naopak od toho, aby si dřepěly v chaosu Internetu. Když se proto neslavnější z rodu Kardashianů rozhodla vydat album svých nejlepších selfíček, kreativně pojmenované Selfish, bylo jasné, že je kniha směřována jenom jejím největším fanouškům. Zbytek čtenářských reakcí byl poměrně jednohlasný - ačkoliv ne všichni hodili knihu po prolistování do ohně, a někteří vypíchli zajímavý přístup Kim Kardashian k reprezentaci žen. Majoritu ovšem album jejích amatérských fotografií plné doplňujících informací o tom, jak moc se Kim sobě líbí v bikinách nebo u jakého zrcadla se právě fotí, přesto příliš nepovznesly.

Dobrý příklad: Choose Your Own Autobiography (Neil Patrick Harris)

Nebyl by to komediální talent Neil Patrick Harris, aby se svým životopisem nezkusil něco neotřelého. Namísto tradičních stránek o tom, jaký měla daná celebrita život, jak zápasila s tím a oním, bla bla bla, NPH uveřejnil první životopisný gamebook. Tedy typ knihy s interaktivním příběhem, v němž přelistováváte dle svého rozhodnutí na další stránky. V zásadě papírovou "videohru". Konečně tak můžete v roli čtenáře zvolit, jaký život chcete vybrat své oblíbené celebritě - přiznáváme, že vypadat takhle všechny životopisy, možná by paměti politiků šly konečně na dračku.

Špatný příklad: If I Did It (O.J. Simpson)

O.J. Simpson byl v 90. letech tímtéž, čím byl Oscar Pistorius v naší generaci - vcelku vysoce profilovanou celebritou, které z ničeho nic zemřela manželka... a nakonec vše skončilo obviněním celebrity z vraždy. Rozdíl byl jen v tom, že Simpson se dočkal osvobození (odsouzen byl později znovu, ale za jiný zločin), a byl globálně slavný už před svým činem - a také v tom, že se pokusil po svém odsouzení ze situace něco vytřískat. Skrze svého ghostwritera napsal "spekulativní" popis "potenciálního" zabití (právně vzato nikoliv vraždy) If I Did It, který mohl vynést desítky milionů. Televize Fox, držitel práv na knihu, plánovala vše řádně zpropagovat - nakonec však hněv pozůstalých vedl k dalšímu soudu, po němž práva na publikaci připadla překvapivě jim. Kniha vyšla - ale s podtitulem "Přiznání vraha" a extrémně zmenšeným prvním slovem, vytvářejícím název "I Did It".