zavřít

3 důvody, proč jsou 80. léta ve filmu zase v kurzu


Je tady další marvelovka – od tohoto čtvrtka 26.10. jde kin Thor: Ragnarok. Nelze si nevšimnout, že po prvních dvou epických filmech je třetí Thor silně ovlivněn estetikou Strážců galaxie a 80. let obecně. Podobného přístupu stále přibývá skoro jako kdybychom byli do období před třemi desetiletími stále více zamilovaní. Proč jsou tedy 80. léta opět stále v kurzu?

zdroj: Falcon

3) Faktor nostalgie

První a nejpřímější možností je jednoduše demografie - nynější éra třicátníků a čtyřicátníků teskní po mládí a dětství, jehož součástí byly i filmy 80. let, a jejich reprízy v letech 90. Replikovat tehdejší přístup k filmařině je samozřejmě snazší než se snažit vymyslet nové látky.

Pro některé filmaře to znamená natočení remaku původního filmu (jako byl nedávný Rudý úsvit), pro jiné spíše emulování dobové estetiky a příběhů. Tato odpověď však stěží může být celá - generace středního věku je stěží jedinou sortou zákazníků, kterou filmaři chtějí brát v potaz. A i kdyby byla, estetika 80. let produktem své doby - důvod, proč znovu "funguje", tak může být poněkud složitější.

2) Faktor konkurence

Z tržeb se to nemusí zdát, ale film je dnes v krizi. V příbězích mu konkuruje stále luxusnější televizní zábava, v efektech stále krásnější videohry, a ocitá se všem na očích nelegálně kvůli internetu. Nestačí být průměrný, je třeba nabídnout něco, co jiní nemají - všemi pochopitelné zápletky, ještě opulentnější trikovost, a ruku v ruce s tím skutečnou masovost. Experimenty budiž zapomenuty, jenom apel na všeobecné příběhy - stejně jako v 80. letech - může zaujmout dostatečné počty diváků.

V 80. letech došlo na podobně raketový nárůst prvních arkádových videoher, ruku v ruce se zlepšující se televizní zábavou (byl to věk Dallasu, prvního serióznějšího dramatu, které si získalo masovou popularitu) a zároveň nárůstem videopůjčoven. Pochodeň nového Hollywoodu zároveň jen pár let před tím napálily relativně jednoduší Hvězdné války. Je proto logické, že namísto mnohavrstevnatým "inteligentním" blockbusterům 90. a nultých let se najednou filmaři pod tlakem konkurence vracejí k tomu, co fungovalo již kdysi.

1) Faktor doby

Poslední argument je dost možná nejvýznamnější, ale také nejvíce kluzký - teprve s odstupem bude možné říct, zdali se současná éra v něčem historicky vyjímá či nikoliv. Faktem ovšem je, že současné desetiletí je plné jestřábí rétoriky a jedné mezinárodní krize vedle druhé. 90. léta byla, vzdor válce v Jugoslávii a konfliktům v Africe, relativně klidné období po vítězství Západu ve studené válce. Nultá léta byla po 11. září érou války proti teroru, ale na mezinárodním kolbišti se stále oficiálně spolupracovalo. Dnes však celá série krizí od migrační přes pokračující konflikt s islamisty až po vyostřenou rétoriku USA s KLDR i Ruskem, působí jako "dokonalá bouře" směřující ve válce.

Prakticky identicky tomu bylo v 80. letech, kdy vyostřená rétorika Thatherovské Británie a Reaganovské Ameriky narážející do sovětské nervozity rovněž dávaly dojem, že jaderná válka je na spadnutí. Jednoduššímu, patrioticky-nihilistickému tónu se tehdy na jednu stranu přizpůsobily i blockbustery jako Rocky, Rambo, Komando a další, zatímco fantasknější žánr unikl do eskapických tónů Labyrintu nebo Vetřelců, které dovolovaly různou intepretaci. Tedy, samozřejmě jen pokud tisíce filmů náležitě zjednodušíme na hlavní viditelné trendy.

Teprve čas ukáže, zdali je dnešní míra nostalgie k 80. letům skutečně tak významná. Pokud tomu tak ovšem skutečně je, možná sice riskujeme světovou válku, ale na druhou stranu se třeba dočkáme něčeho jako byli Vetřelci či Terminátor!