Některé věci člověk koupí prostě jenom proto, že se mu líbí. A některé si ho najdou samy, leckdy i s nečekaným příběhem.
Do redakčního e-mailu nám na Osobnosti.cz přišel zajímavý příběh, se kterým jsme se rozhodli s vámi podělit. Když Markéta po práci zabočila do svého oblíbeného second handu, nenapadlo ji, že si odnese věc, která není jen tak ledajaká. Po náročném pracovním týdnu hledala jen nějakou drobnou radost, něco, co by jí spravilo náladu. A právě v zadní části obchodu se na ni usmívala starší kožená kabelka v barvě karamelu. Jemně poškrábaná, ale přesto elegantní, jako kdyby toho už hodně zažila.
Nečekaný obsah skryté kapsy
Kabelka toho hodně pobrala, byla pevná a stála kvůli drobné, ale viditelné vadě na přední straně jen pár korun. Markéta si ji tedy koupila a odnesla domů. Vyčistila ji zvenčí a uklidila do předsíně, aniž by věděla, že podšívka toho ukrývá víc, než jenom trochu prachu. Až o pár dní později si všimla nenápadně povoleného švu v malé vnitřní kapse. Když dovnitř sáhla, ucítila něco studeného. Vytáhla krásný přívěsek se srdíčkem a malý složený papírek. Po jeho rozložení se objevilo jen pár slov: „Takhle jsem to nechtěl.“
Markéta seděla v obýváku a dlouho přemítala, komu ten přívěsek patřil, proč zůstal v kabelce a v ruce žmoulala papírek s několika slovy. „Na tyhle věci jsem hrozně citlivá, všechno mě dojímá, i u romantických filmů vždycky brečím. Tak jsem si říkala, o co asi šlo. Třeba to napsal nějaký kluk dívce jako omluvu, když udělal nějakou botu? Možná to byla osudová láska, jen se nějak nepochopili,“ popsala své myšlenky Markéta. Variant bylo mnoho. Přívěsek uklidila do šuplíku a rozhodla se to víc neřešit. Jenže z hlavy se jí to zkrátka nedostalo.
Setkání, které nečekala
Pak jednou stála u zmrzlinového stánku a z ničeho nic k ní přistoupila starší paní. Dívala se prý na její kabelku a pak řekla, že stejnou měla její dcera. Jak už to tak staří lidé někdy dělají, povídala spíš pro sebe, prostě aby ji někdo slyšel. „Prý se její dcera před časem odstěhovala do Ameriky a jí je hrozně smutno, tehdy za to prý mohl její bývalý přítel, který ji po rozchodu pořád pronásledoval. Pak pokračovala tím, jak ráda by ji měla blíž domovu a že se možná konečně odhodlá překonat strach z létání a navštíví ji,“ napsala Markéta.
Snažila se prý povzbudit paní, že létání je nejbezpečnější způsob cestování, ale jestli to mělo účinek, si jistá nebyla. Když se pak Markéta vrátila domů, pořád přemýšlela o tom, jestli to opravdu byla stejná kabelka a jestli to znamená, že ten původně hezky, i když posmutněle znějící vzkaz je skutečně od nějakého stalkera. Romantické představy každopádně vzaly za své.
Kabelku nosí dodnes. Ne proto, že by byla perfektní, ale protože jí připomíná, že předměty mají své příběhy. Putují mezi lidmi, sbírají jejich radosti i bolesti a občas se ocitnou ve správných rukou přesně ve chvíli, kdy mají. Markéta říká, že od té doby v second handech nehledá jen věci, ale i s nimi něco víc.
Zdroj: Autorský text na základě příběhu čtenářky
