Dávno přijal, že život nepřináší všechno, co si člověk vysní. Přesto působí klidně, vyrovnaně a zcela připraveně. Jiří Lábus oslavil 75 let a znovu potvrdil, že stáří nemusí být o strachu, ale stavu mysli.
Jiří Lábus už téměř deset let pobírá starobní důchod, a i když s jeho výší není zcela spokojen, nestěžuje si. Na Osobnosti.cz jsme zjistili, že herec už od mládí vědomě směřoval k tomu, aby se ve stáří nemusel na nikoho spoléhat. Byl spořivý, rozumný a vždy myslel na to, že jednou bude třeba zaplatit za klid a péči bez zatěžování okolí. Na rozdíl od jiných své stáří neprožívá jako konec, ale jako pokračování s trochu jiným rytmem.
Myslel na zadní kolečka
Lábus se webu ČeskéDůchody svěřil, že by si se svým důchodem vystačil, ačkoli vzhledem k tomu, jaké částky státu odvedl na daních, by ho očekával trochu vyšší. Zřejmě se potýká se stejným problémem jako další herci, kteří jednoduše platili příliš nízké odvody na důchodové pojištění. „Naštěstí já mám našetřené peníze. Já jsem na tohle myslel, na zadní kolečka. Já si myslím, že bych vyšel, nechci ze sebe dělat chudáka, ale bylo by to asi trošku složitější,“ uvedl.
Na vztahy nikdy neměl štěstí, nebo možná spíš odvahu z nich udělat trvalou součást života. „Jsem tak trochu sobec. Byly ale případy, kdy se ke svatbě schylovalo, ale pak jsme si to vždycky nakonec rozmysleli. Nahradil mě můj bratr, který má tři dcery,“ uvedl v rozhovoru pro CNN Prima News. Do závazků se mu nechtělo, ostatně čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že žít s někým znamená ustupovat, přizpůsobovat se a vzdávat se části svého prostoru. A to nebylo nic pro něj.
Lábus stárne s klidem a nadhledem
Pětasedmdesátiny neslavil ve velkém stylu, ale rozhodně ne sám. Jeden večer strávil s kolegy v divadle Ypsilon, kde se slavilo dlouho do noci. Podle webu Blesk byla atmosféra nabitá emocemi, nechyběla zpěvačka Marie Rottrová a improvizovaný zpěv herců. Druhý den následovala klidnější večeře s nejbližšími, včetně bratra architekta a několika blízkých přátel.
Už jako pětiletý věděl, že chce být hercem. A přes všechny změny a otřesy ve světě umění se této myšlenky nikdy nevzdal. Svůj život spojil s divadlem Ypsilon, kde strávil více než půlstoletí. Přestože současný vývoj v divadle nevítá s nadšením, Lábus se nehroutí. „Beru to tak, že končí jedna éra,“ říká s klidem.
Na příkladu Jiřího Lábuse je vidět, že důstojné stáří nemusí být otázkou náhody, ale osobní volby. Místo spoléhání na stát nebo okolí si vytvořil prostor, kde může v klidu stárnout, číst, dabovat a věnovat se věcem, které má rád. Bez okázalosti a bez zášti. Jeho přístup je tichou inspirací pro každého, kdo přemýšlí o stáří zodpovědně.
Zdroj: Autorský text, ČeskéDůchody, CNN Prima News, Blesk
