Hobiti, Elfové, Skřeti.. Kde bral Tolkien inspiraci? Velšské nápisy na vagonech
zdroj: tisková zpráva

Hobiti, Elfové, Skřeti.. Kde bral Tolkien inspiraci? Velšské nápisy na vagonech

2. 1. 2012 – 0:13 | Magazín | red | Diskuze:

Tajuplnou Středozemi s podivuhodnými hobity, elfy, čaroději, skřety, trpaslíky a černými jezdci objevil světu John Ronald Reuel Tolkien. Jeho Hobit a Pán prstenů zakládaly žánr fantasy a fascinují i po 120 letech, které dělí současnost od autorova narození.

Boj dobra proti zlu v knihách profesora staré angličtiny z Oxfordu okouzlil celé generace. V době, kdy lidé přestali věřit na velké příběhy, Tolkien s jedním přišel, přinesl cosi důvěrně známého a přitom zcela nového. Do lidského odkouzleného světa vrátil ztracený romantismus.

Osudy obyvatel zvláštního světa se staly námětem uměleckých děl, knihy jsou analyzovány a stále se v nich nachází metafory, na jejich motivy vznikají básně a písničky, rodí se obrazy.

Prvními publikacemi vysokého šlachovitého muže a milovníka dýmek z 20. let však bylo něco zcela jiného: Slovník střední angličtiny a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř. A teprve potom přišli hobiti.

To bylo tak. Jednoho letního dne na počátku 30. let seděl Tolkien ve své pracovně, kouřil dýmku a listoval v testech svých studentů. Najednou naškrábal na list papíru slova: V díře v zemi žil hobit. "Prostě mě to jen tak napadlo," komentoval později.

A začal o něm přemýšlet. Přišel na to, že je to takový malý mužíček a začal o něm psát příběh. A pak jej vyprávěl dětem před spaním.

Postupně přidával další a další, až nakonec vytvořil zcela nový svět s vlastní historií, jazykem, písmem, postavami, legendami a domovinou, kterou nazval Středozemě.

První putování hobita Bilba Pytlíka za pokladem nazvané Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky vyšlo v roce 1937 (česky poprvé 1979). S velkým ohlasem.

Přesto trvalo dalších šestnáct let, než se v roce 1953 objevil příběh o prstenu, který "vládne všem." Pán prstenů, ohromný a pomalu se rozvíjející příběh přímo před očima užaslých čtenářů. Okořeněný útržky ze starých písní, jež mají reálný historický základ. Ve Spojených státech a v západní Evropě se z něj záhy stal doslova kultovní text.

Jeden z nejvlivnějších autorů 20. století podle svého životopisce "nenáviděl kino a televizi a byl velice silně proti těmto vymoženostem 20. století."

Psal o zvláštních "dalekých zemích", přesto z Anglie dobrovolně paty skoro nevytáhl. Zažil bídu a zoufalství zákopové války ve Francii, přesto slavné bitvy a hrdinství tvoří součást jeho textů.

Povoláním lingvista a literární historik Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství prožil v Sareholu poblíž Birminghamu: "Můj svět stojí na základech z pobytu v Sareholu. Všechno začalo při pohledu na velšské nápisy na nákladních vagonech. Divná jména, která jsem nedovedl vyslovit, mne vábila." Záhy si začal vymýšlet vlastní jazyky.

Láska k jazykům, krásným slovům a jejich zvuku jej dovedla až ke starým příběhům. Stal se odborníkem na severské ságy. Na Oxfordu vystudoval staroanglickou literaturu a jazyk.

Pán prstenů slavil úspěchy i na filmovém plátně v podobě trilogie Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále. Poslední z nich získal 11 Oscarů a jako jeden z mála filmů na světě vydělal přes miliardu dolarů.

Velký literát zemřel 2. září 1973 a zanechal za sebou řadu dalších knih a povídek. Osudy obyvatel Středozemě Tolkien vylíčil v knize Silmarillion (1977, česky poprvé 1992), jejíhož vydání se ale nedožil.

Patrně největší půvab Tolkienovy tvorby spočívá v jisté nevyslovenosti. Vždy je více skryto než zjeveno. Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, kde je pochován on a jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Beren a Lúthien.

Zatím bez komentáře, buďte první!