6) Hardcore Henry

Většina akčních filmů podle her má jednu podstatnou nevýhodu - diváci nemají šanci v pasivní roli prožít takový adrenalin jako v roli aktivní. Hardcore Henry to napravuje tím, že kameru dává "do očí" hlavního hrdiny. Na plátně se tak mohou dít skoro identické šílenosti jako v herním podání, ale díky filmové fazóně působící o fous "autentičtěji". Díky tomu, že si na sebe Hardcore Henry nenavěšel zbytečně mnoho vážnosti, byl výsledek příjemnou jednohubkou!

zdroj: Archiv

5) Raubíř Ralf

Raubíř Ralf se snažil o něco velmi podobného Ready Player One - jako animák inspirovaný třebas Toy Story se odehrával v jakémsi metasvětě konstituovaném všemi známými hrami, a mohl si tak dovolit páchat více vtipů na herní komunitu i herní postavy jako takové. Měl však přesto jeden problém: absenci licencí. Raubíř Ralf tak například třebas činil vtipy adresované hře jen připomínající Call of Duty. Oproti tomu Ready Player One disponuje celou baterií licencovaných značek a postav, a má tak podstatně větší šanci obsáhnout komunitu hráčů.

zdroj: Archiv

4) Jumanji

Jak původní film (ačkoliv ten odkazoval především k deskovkám), tak i moderní barvitější verze Jumanji akurátně ukázaly, že herní pravidla přesazená do filmové verze mohou šlapat velmi dobře - zvláště, pokud si jich sou sami hrdinové plně vědomi. Právě tím hráčům-divákům připomínají něco důvěrně známého z jejich vlastních hraní. Něco podobného ovšem nemůže fungovat ve filmech podle her, v nichž hrdinové neví, že hru hrají - tak jako v Assassin's Creed či Warcraftu. I díky vyvarování se podobné chybě, má moderní předělávka Jumanji desetinásobné tržby oproti Warcraftu.

zdroj: Archiv

3) Scott Pilgrim proti zbytku světa

Nejlépe trend přelévání virtuálna do reality ilustruje Scott Pilgrim - film sic na motivy komiksu, odkazuje však především k bojovkám ve stylu Mortal Kombat a Street Fightera. Obě jmenované herní série přitom sice dostaly vlastní filmové verze, ale obě byly pro svou mačo zápletku komicky divné. Scott Pilgrim namísto toho zachoval vzhled na způsob bojových her, ale přidal - pro masy srozumizelnější - příběh o nově vznikajícím vztahu, který je podmíněn bojem na život a na smrt s bývalými partnery. Žánrový mix zafungoval podstatně lépe tím spíše, že si přiznal svou vlastní nelogičnost.

zdroj: Archiv

2) Válečné hry

Zatímco dnes tak často vznikají filmy, v nichž se do reality přelévá digitálno, dříve tomu bylo naopak. Příkladem za všechny jsou kultovní Válečné hry, v nichž Matthew Broderick nabourá umělou inteligenci řídící americký jaderný arzenál a skoro tak vyvolá třetí světovou válku. Válečné hry mají sice poměrně béčkovou zápletku, filmu se však podařilo divákům vysvětlit, že virtuální a reálný svět nejsou nutně dvě oddělené množiny, a navíc přihodil i jednu z nejlepších vysvětlovaček absurdity vzájemně zaručené destrukce dané atomovou válkou. A to není na tak prostý film vůbec špatné skóre!

zdroj: Archiv

1) Poslední hvězdný bojovník

Dost možná nejpřekvapivější film podle her však vznikl sotva v polovině 80. let a velmi rychle zapadl do historie. Poslední hvězdný bojovník přitom spojuje to nejlepší z premisy Hvězdných válek a videoher - digitální hry ve zdejším naivním, ale o to příjemnějším příběhu slouží jako skrytý náborový nástroj do mimozemské války. Ten nejlepší hráč se tak dočká teleportování rovnou do skutečné hvězdné stíhačky a tak i splnění svých heroických snů. Snímek nejenže disponoval na svou dobu revolučními digitálními triky, ale jeho premisa dodnes příjemně šlape - konec konců, Ready Player One také propojuje digitální a reálný svět...

zdroj: Archiv