5) Mechanický pomeranč

Stanley Kubrick neměl v povaze natáčení přehnaně šokantních filmů, u Mechanického pomeranče však učinil pomyslnou výjimku. Snímek si vysloužil nepřátele za svého antihrdinu, který se na jednu stranu vyžívá v brutálním "ultranásilí", ale na druhou stranu zejména v druhé polovině vyzývá k soucitu s ním. Údajně rovněž zpopularizoval ultranásilí a navedl tak k násilným aktům několik skutečných degenerátů. Paradoxně kvůli násilné povaze svého filmu tak Kubrick na vrcholu kontroverze dostával sám výhrůžky smrtí.

zdroj: Warner Bros. CZ

4) Poslední tango v Paříži

Donedávna byl za kontroverznější vnímán především Mechanický pomeranč, Poslední tango však v poslední době převzalo s novými informacemi o natáčení štafetu. Ve své éře byl snímek kritizován především za poněkud amorální sérii kompletně anonymních sexuálních scén. V pohledu nazpět snímek dřímá spíše artovou poetikou, občas pročísnutou kapkou explicity, ale nikdy samoúčelně. Poslední tango však stále zvedá tlak kvůli novým informacím, podle nichž tehdejší devatenáctiletá herečka Maria Schneider pramálo věděla o povaze svých scén, nedala k nim souhlas a několik scén tak lze přímo označit za znásilnění.

zdroj: Bontonfilm

3) Interview

Je možná trochu nadsazené postavit nedávný film Jamese Franca o tom, kterak provede atentát na Kim Čong-una, po bok Mechanického pomeranče a Sala - ani jeden z obou "umělecky významnějších" filmů se ale nemůže pochlubit stejnou mírou kontroverze, jakou vyvolalo právě Interview. KLDR proti premiéře pochopitelně protestovala, a její hackeři zřejmě ukradli a zveřejnili i e-maily společnosti Sony, v nichž se pralo opravdu hodně špinavého prádla. Chvílemi to skoro už vypadalo, že na premiéru Interview proto nedojde, nakonec si však Sony posypalo hlavu popelem a snímek byl - uprostřed tuctů kauz vyvolaných e-maily a mezinárodní diplomatické přestřelky s KLDR - přesto zveřejněn. Interview může být průměrná komedie - příběh kolem filmu než byl však přesným opakem normálu.

zdroj: Bontonfilm

2) Saló aneb 120 dní Gomory

Náboženství, sex a násilí tvoří tři podpůrné pilíře Sala, filmu tak známého, jakožto i obtížně sledovatelného. Nejde přitom jenom o "společenskou obžalobu" různých temných stránek lidského světa ze strany režiséra Piera Paola Pasoliniho, ale i prostý film, že příběh o únosu a mučení několika chlapů italskými arisokraty během druhé světové války natáčel nezletilce. Snímek je dodnes v několika zemích zakázaný k distribuci a ještě pár let zpátky byl ve Spojených státech z nemravnosti obviněn majitel knihkupectví, v jehož nabídce se kopie Sala vyskytovala.

zdroj: FilmX

1) Zrození národa

Ultimátním důkazem, že kontroverze k filmařině patřila odjakživa, je první skutečný film vůbec - Zrození národa z roku 1915, všeobecně označováno za snímek, který "napsal pravidla" filmového formátu uznávaná dodnes. Vzdor tomu je však zápletka Zrození národa extrémně rasistická - film v zásadě pojednává o tom, jak parta jižanských veteránů vezme spravedlnost do svých rukou a tváří v tvář pustošícím hordám černochů založí ctihodný a ctnostný Ku Klux Klan. Film je dokonce označován za důvod, proč KKK po svém odsunutí na okraj společnosti ve 20. letech zažil návrat do veřejného života.

zdroj: Epoch Producing Corporation

Sugestivní síla filmu je zkrátka příliš velká, než aby ve společnosti nevyvolávala vlny, a bude zajímavé sledovat, jak se to bude dařit matce!