zavřít

3 nejdivnější ministátečky


Od založení Československa za dva roky uplyne stoleté výročí. Ať už v nejrůznější formě, český stát byl na politické mapě Evropy přítomný skoro po celé uplynulé staletí. Snad dnes proto většině ani nepřijde zvláštní, že Československo bylo svého času, po založení, vnímáno jako velmi zvláštní státní útvar. I naše někdejší pověst však bledne vedle několika obskurních ministátečků, které vznikly po Zemi v posledním čtvrtstoletí. Vzpomněli jsme na tři nejdivnější.

zdroj: Wikipedia.cz

1. Sealand

Mezi nejnovější - obvykle jednostranně vyhlášené - státečky se teprve loni zařadil český pidistát založený Vítem Jedličkou jménem Liberland. Nápady podobného rázu jsou však staré jako lidstvo samo a nástup národních států jim v 19. a 20. století rozhodně nezatnul tipec. Zřejmě neslavnějším se po druhé světové válce stal Sealand, jež se rozkládá na obranné námořní plošině HM Fort Roughs postavené během druhé světové války 11 kilometrů od britského pobřeží.

Po válce byla plošina opuštěná, a právě toho využil radiopirát Paddy Roy Bates, který tu na Vánoce 1966 se svou rodinou a kumpány založil stát jménem Sealand. Jak možná víte, pirátské radiostanice po válce do Anglie vysílaly "zakázanou muziku", obvykle však operovaly z lodí. Bates využil obsazení HM Fort Roughs jako politický komentář k cenzuře v tehdejší Anglii a vyhlásil tu vlastní stát. Disponoval vlajkou, symboly i ústavem. Jeho mottem byla "Z moře, svoboda".

Ačkoliv Sealand svým způsobem operuje dodnes, Bates nikdy neuspěl ve významnějším uznání Sealandu. Obsazení bezvýznamné plošiny by bylo nejmenším problémem, soud z 25. listopadu 1968 však uznal, že vláda na opuštěné plošině nemá žádnou autoritu. Královské námořnictvo přesto občas kolem výhružně prolétalo vrtulníky a letouny. Snahy navázat plnohodnotným uznáním v roce 1975 však již selhaly. Bates sám zemřel v roce 2012 a jeho syn Michael žije v pevninské Anglii.

Sealand

2. Conch Republic

Spojené státy mají v historii nejslavnější významný pokus o odtržení, jež skončil čtyřletou krvavou občanskou válkou v polovině 19. století. To však neznamená, že příklad Konfederace platí za jedinou podobnou snahu! Roku 1982 se totiž podařilo relativně úspěšně odtrhnout mikrostátu Conch Republic, jež se rozkládá na ostrovech Florida Key. I tentokrát byly důvody vzniku politické, rozhodně však nikoliv stejnou měrou jako v případě Sealandu. Conchané totiž protestovali proti své pašerácké obživě.

Reaganova vláda totiž v roce 1982 uzákonila tvrdší kontroly na silnicích spojujících ostrovy s pevninskými Spojenými státy, což zhoršilo živobytí řady místních, živících se nelegálním pašováním ledasčeho. Dennis Wardlow, starosta města Key West, se tak jal vyhlásit nezávislost založenou na argumentu "když s námi jednají jako s cizinci, budeme cizinci". Podobně jako v případě Konfederace, ani oddělení Conch Republic se neobešlo bez vyhlášení války - celé vyhlášení však bylo bráno spíše žertovnou formou protestu. Dalo by se říct, že pokud my máme Cimrmana, Američani mají Conch Republic.

Tak či onak, na ostrov upoutalo pozornost a ironicky sem přivedlo peníze ve formě turistického ruchu. Americká vláda se nikdy přímo nepokusila území "vrátit" pod svou moc. Když v roce 1995 plánovala armáda v oblasti uspořádat cvičení, zastupitelé Conch Republic to označili za invazi a vojáci nakonec od cvičení upustili s omluvou, že "rozhodně nechtěli narušit suverenitu Conch Republic". Mezi výdobytky státu nakonec patří i pozvání na sumit amerických států v roce 1994. Kdo s čím zachází, s tím však také schází - naposledy se "stát" objevil v médiích v roce 2008, kdy se od něj, paradoxně, odtrhlo několik severních ostrovů a založilo si mikrostát Independent Northernmost Territories of the Conch Republic.

Letišti v Key West vítá návštěvníky v Conch Republic

3. Nation of Celestial Space

Většina zakladatelů mikrostátů se pokusila ke svým účelům využít malé, opuštěné či neobydlené území, jež vlastně nikdo příliš vracet pod pravomoc nechce. James Thomas Mangan na to v roce 1949 šel úplně opačně - za své území totiž označil celý vnější vesmír mimo planetu Zemi! "Makrostát" pojmenoval Nation of Celestial Space, a ačkoliv byl zpočátku jeho jediným obyvatelem (byť žijícím na Zemi), na vrcholu slávy měl Nation of Celestial Space skoro 20 tisíc občanů.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že Mangan byl blázen, v realitě byly jeho záměry daleko racionálnější. Jeho cílem totiž bylo deklarací o založení "zabránit" poválečným velmocem v obsazování či nárokování si vesmírného prostoru. To je téma, jímž se tehdy zcela vážně zabývaly i Spojené národy a mezinárodní právo jako takové. Mangan ve své deklaraci nezávislosti informoval tehdejší přední světové velmoce (Ameriku, Sověty, Brity a Spojené národy), že Nation of Celestial Space zakázal na svém území jakékoliv testy jaderných zbraní, snažíc se zakázat atmosférické detonace.

Velmoce Mangana samozřejmě ignorovaly, Spojené národy však vlajku jeho státu nakonec v roce 1958 vyvěsily na svou hlavní budovu v New Yorku po boku členských států. Vzhledem k Manganovým cílům to lze považovat za vrcholný úspěch - jenom o šest let později byly přitom (ačkoliv nikoliv primárně Manganovou zásluhou) zakázány atmosférické jaderné testy, obě strany studené války se rozhodně dohodly na neumisťování zbraňových systémů na oběžnou dráhu. Ačkoliv Nation of Celestial Space zemřel spolu s Manganem v roce 1970, zůstávaly po něm jak vzletně excentrické ideály, tak i řada zlatých mincí, v nichž se vyražení členové jeho rodiny pyšní tituly jako "Vévoda Marsu, "Princezna Národa nebeského prostoru" či "Vévoda Mléčné dráhy".

Nation of Celestial Space