7 soundtracků lepších než samotný film
12. 5. 2016 – 10:48 | Magazín | Redakce Osobnosti.cz | Diskuze:
V neděli si v Praze zahrál slavný skladatel filmových soundtracků Hanz Zimmer. Zpozornět by však neměli jenom jeho příznivci - síla hudební stopy ve filmech je totiž tak mocná, že mnohdy výrazně vylepšila jinak průměrný biják. Na šestici relativně moderních filmů to je vidět nejlépe.
Ačkoliv po většinu článku budeme mít na mysli scénickou hudbu, nelze jako první příklad vlivu muziky na film zmínit Strážce galaxie. Awesome Mix Vol. 1, složené toliko z popmusic, soulových či rockových hitů 60. až 80. let, bylo extrémně populární komoditou a prodalo se ji celosvětově víc než milion kusů. Film sám složil síle hudby poklonu v průběhu celého děje, především tanečním kreacím v závěru, jakkoliv však byly hrané momentky zábavné, bez výběru toho nejlepšího z hudebního světa by nikdy samy o sobě nefungovaly.
zdroj:
Distributor
Snímek Drive s Ryanem Goslingem rozdělil diváky na nadšence a ospalce. Jedno společné však utužilo všechny - kvalita zdejší hudby. Právě ta fungovala jako lepidlo všemožných pomalých, nemluvných scén i ve filmu samotném. Soundtrack od Cliffa Martineze, někdejšího člena Red Hot Chilli Peppers, se vyžíval v táhlých, osmdesátkových tónech a absolutně bez problémů funguje i bez filmové složky - což v případě Drive rozhodně nelze říct opačně.
zdroj:
Distributor
Snímek Sofie Coppoly z roku 2006 zapadl do análů historie pro vše krom svého inovativního přístupu k soundtracku. Namísto houslových tónů a jiných nástrojů padnoucích do éry konce francouzského království tu totiž po boku kostýmů byly k slyšení moderní kapely jako Bansees, Cure nebo Strokes. Jistě nešlo o první nápad podobného druhu, pro svůj dopad jej však časopis Empire zařadil mezi 20 nejvýznamnějších soundtracků minulé dekády.
zdroj:
Distributor
Dost možná nejkreativnější soundtrack akčního filmu vůbec předvedlo jinak (příběhově) jalové Komando z roku 1985. Karibské tóniny nebo užití plechových bubnů dodalo filmu příchuť tak odlišnou od jiných akčních masomlejnků - není proto divu, že muzika z pera Jamese Hornera se po samostatném vydání prodávala velmi úspěšně i k samostatnému poslechu.
zdroj:
Distributor
Zpátky do budoucnosti, s filmy jako Nevědomí a Tron: Legacy totiž přichází prakticky zaměnitelný scénář průměrného filmu s generickou zápletkou, který působí jako celovečerní klip jisté hudební formace. V případě druhého Trona šlo o Daft Punk, u Nevědomí zase M83. Elektronické motivy obou dvou nakonec sice ospravedlňují existenci svých “mateřských” filmů, zároveň ale bez nejmenších problémů fungují i bez filmového parazita.
zdroj:
Distributor
Nelze maskovat, že většina diváků byla u nedávného filmu Chrise Nolana spíše rozčarovaná. Pro někoho obsahoval nepochopitelný konec, pro jiného zase příliš banální vyústění. Právě soundtrack od Hanse Zimmera však z toho všeho vytvořil i tak atmosférický zážitek. Zimmer, který v posledních letech poněkud upustil ze svého standardu, se tu vrátil na vrchol sil - a ačkoliv se notně inspiroval z minimalismu Philipa Glasse, nakonec to bylo jedině ku prospěchu zážitku.
zdroj:
Distributor
