Když člověk do internetového vyhledávače zadá tvé jméno, najde poměrně dost článků a audio/video záznamů, ale jen drtivá menšina z toho se týká tvé sólové tvorby...
Na youtube jsou asi dvě nebo tři ukázky z mé desky, ale je pravda, že lidi klikají spíš na videa s Michalem Horáčkem, nebo na dávný videa z X Factoru. Asi to je tím, že se mi nepodařilo zvládnout marketing a PR, jak jsem si představoval. Bohužel nám vydání alba zapadlo do finanční krize, takže jsme nesehnali peníze na turné. Teď už jsem ale dál a přemýšlím nad novou deskou.

Máš už konkrétní datum, kdy bys chtěl druhé album vydat?
Chtěl bych na tom pracovat v létě. V hlavě mám nápady na skladby, kde by všechny zvuky byly vytvořeny jen pomocí hlasu.

Něco jako Bobby McFerrin?
Ta inspirace tam určitě je, ale přiznávám, že nejsem tak dobrý virtuóz jako on.

Když jsem tě viděl někde zpívat živě, zaujalo mě to nahrávací zařízení se kterým nahráváš části zpěvu a pak s tím dál pracuješ a vrstvíš to.
To nahrávací zařízení se jmenuje looper. Poprvé jsem to viděl u Jungle Funk a pak v Praze v Roxy u zpěvačky Ridiny Ahmed, která s looperem pracovala a k tomu pouštěla videokoláže z různých záběrů z přírody. Po koncertě jsem přišel za ní a vyzkoušel jsem si to. Hned jsem věděl, že to by mě bavilo a koupil jsem si to. V době X Factoru jsem si vzpomněl, že to mám doma, po dlouhé době jsem to vytáhl a od té doby to lidi chtějí, nebo si na to vždy vzpomenou.

Vraťme se k tvojí chystané desce. Chceš všechny zvuky nahradit hlasem a být výhradní autor?
Já jsem interpret, který si sem tam umí něco složit, ale nejsem skladatel. Bavil jsem se o spolupráci s Ondřejem Brzobohatým, protože ten je profesionální skladatel a já mám rád, když někdo umí své nápady přesně zapsat. Nic ve smyslu, že pozve dva houslisty a řekne: "Tady dáme nějaký smyčce, tak mi něco zašmidlejte," a oni tam něco instinktivně zahrají. Chtěl bych na albu pracovat s někým, kdo umí složit skladbu kompletně.

A budeš zpívat i texty, nebo půjde pouze o zvuky?
Mám text od Michala Horáčka - villonskou baladu Bůh sněhuláků, ale většina skladeb bude asi bez textů.

Jaký je tvůj vztah k textům?
Díky setkání s Michalem Horáčkem jsem si uvědomil, že moje místo není v RnB, kde můžu kouzlit s hlasem. Víc mě baví do hudby "říct" kvalitní text. Obdivuji ty, kteří to tak dělají, například František Segrado nebo Hana Hegerová - to je královna.

V médiích jsem zahlédl článek, jak hraješ na ulici...
S Pavlem Strouhalem a Tokhim jsme nahráli experimentální video, kde já hraju na ulici, oni přijdou každý z jiné strany, vidí mladého muzikanta, tak se přidají. Bohužel v bulváru vyšel článek o tom, jak Ruml nemá prachy, musí hrát na ulici, což by mně nevadilo. Chápu, jak funguje bulvár, ale problém byl v tom, že k článku nepřiložili to video.

Často se o tobě píše v souvislosti s tvou přítelkyní nebo s tvou váhou, ale málo o muzice. Jaký je vůbec tvůj vztah k bulváru?
Já už jsem se s tím naučil nějak žít. Občas potřebuju něco zpropagovat a je mi jasné, že i já je potřebuju. Většina lidí se nezabývá primárně hudbou. První, co udělají, je, že kliknou na seznam a tam vidí ten bulvár. Pokud se tam dočtou, že Ruml vydal desku, tak to je pro mě vítězství. V titulku je sice napsané "Na smrt vychrtlý Ruml a něco" a v tom článku je pak něco o desce a divadle. Štve mě to, ale nemůžu s tím nic dělat. To jsou jimi nastavené pravidla. Často chtějí, aby součástí článku nebo reportáže byla moje kubánská přítelkyně, a když jsem VIP zprávám toto odmítl, tak mi sdělili, že tu reportáž ruší. K smíchu.

Natočili jste experimentální video. Jde o pouze o tento snímek, nebo je to začátek nějakého projektu?
To je otázka. Tohle byl pokus. Já bych chtěl, abychom zajeli do každého většího města a o něco se pokusili. Jen když se díváš třeba na Česko Slovensko má talent, tak vidíš tolik talentovaných lidí, kteří mají velký potenciál. Líbilo by se mi v každém z těch měst tak týden pobýt, poptat se a najít zajímavé lidi a s nimi něco natočit.

Tvé jméno bylo spojeno se skupinou Top Dream Company, proč jsi odešel?
Ne, to bylo jinak - vyhodili mě. Kapelník mi poslal email a vyhodil mě. Od té doby jsem s ním nemluvil.

Proč?
V Top Dream Company jsem byl od zrodu. Nejsem nekonfliktní člověk. Vím, že mám své radikální názory a postoje a ne vždy to je se mnou jednoduchý. Ale první problémy začaly, když jsem prošel tou televizní soutěží, kdy se začala kapela pořádně objednávat, protože pořadatelé chtěli Vojtu Dyka a mě v jednom balíčku za "malý peníze". To kluci moc nechápali, pořád si mysleli, že je o nás zájem kvůli té kapele samotné. Já se pak snažil kapelu usměrnit tak, abychom se nescházeli každý čtvrtek ve zkušebně, pak zašli na pivo a trávili spolu dovolený a pořád se nic vlastně nedělo. Já chtěl kapelu, která jednou za rok udělá velký turné, který bude do detailu naplánovaný. Zahraje dva měsíce v roce a pak se členové rozutečou, protože každý má své další projekty. V Top Dream Company jsou tak skvělí hráči, že by každý mohl mít svůj jazzový kvartet. Někteří z nich to tak i mají. Ale kapelník se nechal unést tím začínajícím úspěchem a myslel si, že budeme vyhrávat ve Slavíkovi. Jenže ono se to nezdá, ale ten soul je u nás kurva okrajový žánr. Takže já jsem na něj tlačil, aby tolik netlačil a vyvrcholilo to tím, že napsal ten hysterický email, kde mě vyhodil.

Takže teď jsi bez kapely?
V poslední době zpívám s jazzovým kvartetem Františka Kopa. Jednou si někdo při objednávce koncertu přál, abychom vystoupili společně a nám to sedlo a zjistili jsme, že v tom chceme pokračovat.

To váš repertoár asi stojí na jazzových standardech...
Jasně,  že je hrajeme, ale je tam vždycky nějaká zajímavá úprava a taky hrajeme hodně Frantovy skladby.

Asi tě z velké části živí učinkování v muzikálech, ale zajímalo by mě, jestli tě muzikály baví i jako diváka.
Muzikál jako žánr je nejdokonalejší umění na světě, protože skloubí tanec, herectví, zpěv, hudbu, potažmo i výtvarno. Na muzikálu samotném není nic špatného. Jako problém vidím, že u nás divákům stačí ke spokojenosti strašně málo. Vidí pěkný kostýmy, videoprojekce, kouře, pár celebritek a jsou spokojení. A pokud se s nimi po představení ještě vyfotí, dílo je dokonáno. A někteří tvůrci na to spoléhají.

Mě baví divadlo strašně moc, ale nemůžu říct, že by se u nás vše dělalo na 100 %. Pak dochází k tomu, že když někde řekneš, že hraješ v muzikálu, tak část lidí se na tebe dívá, jako bys byl prašivý. Hodí tě do toho jednoho pytle. A přitom je tu spousta výborných projektů, na které stojí za to jít. Robin Hood, Johanka z Arku, Hamlet, Quasimodo...

Na podiu ses potkal už s mnoha kolegama z branže Danem Bártou počínaje, Hanou Zagorovou konče. Je mezi nimi někdo, kdo na tebe zapůsobil nějak výrazněji?
První mě napadá Robert Křesťan. To bylo tak krásný setkání s člověkem, kterého sleduju od dětství a jehož Panenku si zpívám u táboráku nebo v hospodě a znám všechny jeho texty nazpaměť a on je tak pokorný, ale vůči všemu, vůči světu, Bohu. Bavilo mě, jak se strašně bojí vylézt na pódium. Po těch třiceti letech, co vystupuje tam stojí, je nervózní, funí, pak začne zpívat a je to nádherný a když promluví k lidem, tak působí, že se trošku stydí. Je to strašně hezké ho pozorovat.

Tvé jméno se do povědomí dostalo díky soutěži X Factor a podobných soutěží je tady přehršel, možná více než máme opravdu talentovaných lidí. Jak ty sleduješ tyhle pořady?
To je častá otázka. Je jasný, že ty soutěže tady nejsou pro to, aby našly talent. Jim jde o emoce v té reality show a o smsky od diváků. Mě samotného baví ta reality show, rád se tím dojímám. Mám rád, když tam přijde paní, která vypadá, že nemá na chleba a zazpívá tak, že se všichni poserou. Vidíš ten Popelčin příběh, jak z toho popela vstane ta labuť. (směje se) Někdy je to tak dojemný, že já sám se rozbrečím. A pak mě baví Zdeněk Pohlreich v Ano, šéfe, tam se taky často dojmu.

Dovedeš si ještě vybavit, jaké to je pro soutěžícího, když poslouchá verdikty od poroty?
To beru úplně s rezervou. Ty lidi jsou zaplacený za to, že něco říkají. Každý má svou roli. Jeden je zlý, jeden hodný a jedna je hezká. Je to formát a vůbec bych se nedivil, kdyby porotci už předem měli vymyšlené, co řeknou. Občas je taky vidět, že tam přijde někdo talentovaný, ale ví se, že je už někde zaháčkovaný a ta porota ho nepustí dál, protože vědí, že by to s tím člověkem pak měli těžký.

Také jsi zainteresovaný v projektu Český kalendář.
Český kalendář je knížka Michala Horáčka. Na každý měsíc napsal dvě, tři balady a režisér Dodo Gombár to vzal a udělal z toho hudebně divadelní představení ve Švandově divadle, které se hraje vždy jednou za měsíc. Hraje v tom František Segrado, Lenka Nová, Petra Heřbíčková, já a muzikanti kolem pianisty Matěje Benka. První polovina je spíše divadelní a velmi abstraktní. Každý měsíc nazkoušíme něco jiného, takže je to zároveň premiéra a derniéra.

zdroj: iREPORT.cz