Matěj Dadák má mezi předky herce i režiséra, sám se stal všestranným umělcem. Jeho životní zkušenosti zahrnují i očité svědectví pádu WTC v New Yorku.
Matěje Dadáka si nejspíše vybavíte hlavně v seriálu Policie Modrava, objevil se ale i v dalších českých seriálech a z filmů můžeme zmínit třeba Pravidla lži, Lída Baarová či Za vším hledej ženu. I jeho životní příběh připomíná film, pochází z umělecké rodiny, ale potkalo ho hned dvojí odmítnutí na konzervatoři. Jak jsme na Osobnosti.cz zjistili, pracoval v USA a byl v New Yorku právě v době teroristického útoku na WTC. Dnes tvoří stabilní pár s herečkou Petrou Hřebíčkovou a mají spolu tři děti.
Uměleckou dráhu mu předurčila rodina
Matěj Dadák byl k umělecké dráze takřka předurčen, protože po obou dědečcích zdědil umělecké sklony. Jedním z nich byl Otakar Dadák, jenž byl brněnským hercem a spolupracoval také s rozhlasem, druhý pak Stanislav Fišer. Ten byl režisérem v brněnské Redutě, ale také hrál. „Mému divadelnictví velmi přál. Jsem rád, že mohl vidět i mnoho mých premiér v Činoherním klubu,“ svěřil se Dadák pro Novinky. Navíc jeho tatínek byl v Janáčkově divadle v Brně jevištním mistrem a maminka byla rekvizitářka.
Hereckou dráhu začínal poněkud trnitě. Dvakrát ho nevzali konzervatoř, pak se mu ale podařilo dostat JAMU. Byl členem Studia Dům při Divadle Husa na provázku a po absolvování školy v tomto divadle pokračoval v angažmá. Jeho umělecká cesta začala nabírat konkrétní směr. I přes počáteční nezdary se nenechal odradit a díky své píli a osobitému projevu si našel své místo nejen před kamerou, ale i v srdcích diváků. Dnes ho znají nejen jako herce, ale také jako autora knih a filmových scénářů.
Zážitky Dadáka z New Yorku
Matěj Dadák prožil zásadní životní moment v září 2001, kdy se v době teroristických útoků nacházel v New Yorku. Osud si s ním pohrál, den před plánovaným nákupem ve World Trade Centru se protáhl večírek a Dadák zaspal. Z mola v Brooklynu pak sledoval, jak padá druhá věž budovy, v jejímž přízemí chtěl koupit kalhoty.
„Vzhledem k přerušení letového provozu jsem zůstal v Americe o týden déle, v Činoherním klubu se kvůli tomu musela rušit představení, ale mně to v té situaci a atmosféře bylo úplně jedno, protože člověk nevěděl, co se děje, jestli bude válka, nebo jestli se podobné útoky budou opakovat. Paradoxně k těm hrůzám to byl jeden z nejkrásnějších týdnů mého života, protože lidé se k sobě chovali hezky. Byl to až určitý druh euforie,“ popsal své pocity pro Taneční magazín.
Zdroj: Autorský text, ČSFD, Taneční magazín, Novinky
