Josef Větrovec, herec mnoha rolí, neměl šťastné dětství ani dospívání. Přežil koncentrační tábor, matka se mu zabila a s dcerou se vídal dvakrát do roka.
Herec Josef Větrovec, přáteli přezdívaný Větrák, přežil chudobu, hlad i roky ve vyhlazovacím koncentračním táboře, jak se redakce Osobnosti.cz doslechla. Jeho život nebyl snadný, prošel si mnohým, ale nikdy si nestěžoval. Divadlo bylo jeho život, láska i práce. K herectví přistupoval zodpovědně, bez zbytečného „remcání“. Možná proto, že to nejhorší už měl za sebou.
Dětství o hladu a v chudobě
Herec Josef Větrovec se narodil 5. března 1922 v Plzni do rodiny krejčovského dělníka a posluhovačky. Rodina neměla příliš na rozhazování, vlastně musel Větrovec jednu dobu i žebrat na ulici, aby měli doma co jíst. Zažil si chudobu i hlad. To ale neznamenalo, že by neměl velké sny. Toužil po studiu na konzervatoři, ale rodina neměla peníze, aby jej mohla podporovat.
Vyučil se proto kovomodelářem a nastoupil do plzeňské Škodovky, jak bylo u mnoha chlapců jeho věku v té době běžné. Jeho práce pro něj však byla pouze nástrojem k obživě, žádné zalíbení v ní nenašel. Stále ho to táhlo k umění, proto se stal členem recitačního spolku a alespoň trochu uspokojil svá přání.
Vězněm v koncentračním táboře
Na své sny však na chvíli zapomněl, když vypukla druhá světová válka. Nedokázal jen tak sedět v koutě a nic nedělat, aktivně se zapojil do boje proti nespravedlnosti a násilí nacistů. Organizoval odbojovou činnost, čímž se dostal do mnoha potíží. Párkrát mu to prošlo, ale jednoho dne si pro něj domů přišlo gestapo.
Stalo se tak v roce 1943, kdy byl za zradu odveden do koncentračního tábora v Terezíne, poté byl převezen do Buchenwaldu. Pracoval a snažil se nedělat problémy, využil svou praxi a znalosti a opravoval nefunkční stroje. S ostatními vězni založil v koncentračním táboře malé divadlo. Větrovec přežil jeden z nejhorších táborů smrti.
Stal se úspěšným hercem
Když válka skončila, Větrovcovi bylo 23 let. Do Škodovky se nevrátil, místo toho nastoupil do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde působil jako ochotník ještě před válkou. Zde setrval až do roku 1960, dokud se nepřemístil do pražského Divadla E. F. Buriana a zůstal v něm až do roku 1990.
V té době aktivně spolupracoval s komunisty a sdílel jejich ideologii. Nicméně nikdy se nevydal na cestu udavače, naopak. Vždy věrně stál za všemi, kdo jej potřebovali. Hrůzné okamžiky, jež prožil během věznění v koncentračních táborech, z něj udělaly milovníka dělnické třídy, řádu a práce, jak psalo iDnes.
Osobní život
Rodinné vztahy v rodině Josefa Větrovce nebyly zrovna ideální. Mohla za to jedna jediná věta, kterou pronesla jeho matka, když se poprvé přišla podívat na jeho novorozenou dceru Jitku. Pronesla, že dítě do roka zemře.
To byl moment, kdy herec se svou matkou přerušil veškerý kontakt a nadobro ji zavrhl. Jeho matka se snažila vše napravit, ale Větrovec byl neoblomný. Údajně se psychicky zhroutila a na základě špatných vztahů se synem v roce 1953 spáchala sebevraždu skokem do řeky Radbuzy ve svých 59 letech.
Josef Větrovec si dokázal splnit svůj sen, stal se hercem a za svůj život ztvárnil desítky úžasných rolí, jak v divadle, tak ve filmu či seriálu. Po roce 1989 se pomalu začal stahovat z veřejného života a raději trávil čas na své chalupě na Kokořínsku. Byl třikrát ženatý, měl jedinou dceru Jitku, s níž měl velmi chladný vztah. Viděli se sporadicky, nejdříve jen dvakrát do roka, pak s příchodem vnoučat častěji. Zemřel doma sám, když seděl u stolu. Pečovatelská služba našla jeho tělo až po několika dnech. Úmrtí je datováno na 11. února 2002. Bylo mu 79 let.
Zdroj: Autorský text, ČSFD, Wikipedia, iDNES, Instagram Památník Terezín Memorial
