Režisér Zdeněk Troška se svůj důchod rozhodl trávit ve svých milovaných Hošticích v jižních Čechách. Právě zde má své prosluněné bydlení. A k životu toho moc nepotřebuje.
Když někdo řekne, že jeho dům má více jak dvacet oken, většina lidí si pomyslí, že obývá hangár. Jiní si pomyslí, že takový byt musí být děravý jak cedník. Při pohledu na bydlení režiséra Zdeňka Trošky, který právě tolika okny oplývá, se ukazuje, že ani jedno nemusí být pravda. Na Osobnosti.cz jsme se podívali na místo, kde tráví podzim života.
Jižní Čechy jsou srdcová záležitost
Trilogie Slunce, seno…, Kameňák nebo Babovřesky, ale třeba i taková Princezna ze mlejna a Z pekla štěstí – to je jen zlomek filmů, pod kterými je podepsaný režisér Zdeněk Troška. Ať už jeho tvorbu máte rádi, či nikoliv, je zkrátka a dobře nezapomenutelná. Do většiny jeho děl se pak promítají charakteristické znaky jižních Čech, přesněji pak venkova. Režisér z tohoto prostředí totiž pochází, dětství strávil v jihočeských Hošticích u Volyně.
Dříve bydlel Troška v Praze, ale i tak se vracel do Hoštic, kde rád odpočíval. A na důchod se sem přesunul natrvalo. Své království si před lety vytvořil v podkroví domu, do nějž se slunce dívá pod více jak dvaceti různými úhly. Ano, Zdeněk Troška má totiž opravdu rád přirozené světlo, takže během rekonstrukce na toto rozhodně myslel. Co dalšího zde na malém prostoru má?
Minimalistický prostor plný světla
Jak sám režisér pro portál Super přiznává, moc toho nepotřebuje. Kromě světla má rád vzdušnost, proto při rekonstrukci zrušil také většinu příček, aby se tak prostor mohl nadechnout. Díky tomu se mu tam vešla i celkem velká knihovna, dále pracovní stůl a především klavír. Kromě této odpočívárny tu pak má ještě oddělenou koupelnu.
Po strmých schodech se z tohoto „denního“ prostoru lze dostat ještě o patro výš. Přímo pod hřebenem tu Zdeněk Troška má úložný prostor, naproti kterému stojí jednoduchá postel. Vzhledem k tomu, že je teplomil, všemu vévodí teplé oranžové a žluté barvy. A jaká je jeho denní náplň? „Vstávám v půl čtvrté ráno. Když vychází pomalu slunce nad obzor. Pak kolem půl desáté snídám. Čtu, jím a tloustnu. Pak dělám to, nač mám náladu, po obědě se na delší dobu zamyslím a spát chodím kolem půl osmé večer. Takže večerní programy v televizi mě míjejí obloukem,“ popisoval nedávno v rozhovoru pro Pelhřimovský deník.
Zdroje: Autorský text, IDnes, Super, Pelhřimovský deník
