5) Prezident Josiah “Jed” Bartlet (Západní křídlo)

Ústřední prezident seriálu Západní křídlo, prvního slavného dílka Aarona Sorkina, je doslova symbolem politiky 90. let. Tedy alespoň z amerického úhlu pohledu. Kovaný Demokrat Bartlet představuje politiku jako místo středu ideálu a cynismu, sám však stojí plně jako zástupce prvně zmíněné ctnosti. Bartlet vznikl jako jakási supermanská verze Clintonovy éry (mínus sexuální skandál) a tomu nakonec odpovídá i úvodní znělka, v níž je k nalezení víc vlajek než ve filmu Michaela Baye.

zdroj: Archiv

4) Prezident Camacho (Absurdistán)

Ještě pár let nazpět byl Camacho z Absurdistánu (Idiocracy) považován za příliš šílenou hyperbolu - prezident Ameriky, který byl rapperem a pornohercem? Chce se říct, že od posledních amerických voleb zmrzl některým smích na rtech - ať už si o prezidentovi Trumpovi myslíte cokoliv, nelze popřít, že stejně jako Camacho umí udělat pořádnou šou, a to se dnes zjevně počítá!

zdroj: Archiv

3) Kancléř Palpatine (Hvězdné války)

Prequelová série Hvězdných válek nemá zrovna nejlepší pověst, rozhodně však neplatí, že by zapadla! Její příběh o plíživém nástupu diktatury je dost možná aktuálnější dnes, než byl v roce 2005 – stačí vzpomenout, jak často éterem kolují GIFy citující, že „demokracie umírá za bouřlivého potlesku“. Kancléř Palpatine sice v pozdějších filmech metá blesky, k moci se však dostane legálními kličkami a vyvoláním krize. Dnes, když má řada lidí existenci globálního spiknutí elit za fakt, zůstává Palpatine stále platnějším referenčním bodem ve vztahu ke skutečným volbám a politikům. Je to paradoxní, ale tahle součást nemilované prequelové trilogie možná zůstane jedním z nejcitovanějších odkazů George Lucase.

zdroj: Archiv

2) Prezident Thomas J. Whitmore (Den nezávislosti)

Na druhé straně jsou pak idealizovaní fiktivní vůdci. Prezident Whitmore z Dne nezávislosti je vlastně velmi podobný Bartletovi ze Západního křídla, ale naruby – není pochyb o tom, že jde o jakéhosi dokonalého republikánského prezidenta. Bývalý voják! Nebojí se jít do akce! Energický! Jen pár let po Dnu nezávislosti byl zvolen George W. Bush, shodou okolností také pilot a někdo s podobnou vizáží – ale to samozřejmě existenci fiktivního Whitmora nebudeme dávat za vinu. Spíše se ukazuje, že filmy mohou skrze své postavy velmi dobře vyjádřit dobové nálady a tužby, které se mohou velmi podobně realizovat i skrze volby. Whitmore sice voněl popcornem na míle daleko, a jeho nejslavnější řeči se všichni kritici vysmáli – to ale neznamená, že většině diváků nezpůsobila mrazení v zádech. A totéž platí i o většině voličů.

zdroj: Archiv

1) Prezident Frank Underwood (Domek z karet)

Těžko ovšem argumentovat, že současnou éru zdaleka nejlépe představuje spíše Frank Underwood z Domu z karet – a to hned na několika úrovních. Underwood je především přesným opakem Bartleta. Nejde jen o to, že je cynikem, vlastně lze říct, že oba existují ve zcela jiných vesmírech a nemohli by se nikdy potkat. Underwood a celý Dům z karet (paradoxně vycházející z britské minisérie z 90. let) jsou bytostně přesvědčené, že do politiky se jde jen kvůli korupci mocí. Skutečnost, že Kevin Spacey musel seriál opustit kvůli vlastním sexuálním skandálům, pak vlastně jeho korupční přednes Underwooda dokonale podtrhuje.

zdroj: Archiv

Domek z karet dokonale reprezentuje éru, kdy má populace svého politika za svatouška a toho opozičního za ďábla – a druhá polovina to má přesně obráceně. Každý politik je dnes, více či méně, nahlížen jako Underwoodův reálnější kolega, a to je odkaz, který za sebou nezanechá jen tak někdo!