5) Vrtěti psem

Voliče lze opít vyfabrikovanými zprávami, demokracie nefunguje - Vrtěti psem v roce 1997 vyjádřilo jasnou myšlenku vytváření "fake news" dávno předtím, než se to stalo sexy argumentem... inu, kohokoliv. Filmový příběh o tom, jak agent CIA a hollywoodský producent vytvářejí falešnou krizi na odvrácení pozornosti od malichernějších kauz, ovšem vyšla paralelně s trampoty prezidenta Clintona s Monicou Lewinskou, a zároveň v době, kdy opět eskalovalo napětí s Irákem. Pro mnohé tak Vrtěti psem jenom ilustrovalo "netušenou" interpretaci večerních zpráv.

4) Zrození národa

Mohlo by se zdát, že politická kontroverze je relativní novinkou dnešních "šílených časů", nic však nemůže být vzdálenější realitě. Zrození národa, považované obecně za první "skutečný" film (byl to celovečerák natočený podle moderního stylu, ač samozřejmě notně zastaralý), totiž vzniklo přímo podle politicky kontroverzního mustru. Jak to myslíme? Inu, Zrození národa popisovalo v pozitivním světle vznik Ku Klux Klanu, jenž v jeho story zastavilo poválečné řádění černošských tlup na americkém Jihu. Film zažehl novou vlnu zájmu o Klan, která mu pomohla přežít až do dnešních časů.

3) JFK

Nebyl by to přehled kontroverzních politických filmů bez JFK od Olivera Stonea. Film, jehož sympatický protagonista prosazuje myšlenku, že atentát byl v podstatě pučem vládnoucích tříd, samozřejmě vyvolal pořádný ohlas. Stoneův JFK bezpochyby masivně přiživil konspirační teorie kolem smrti prezidenta Kennedyho, a vypomohl si při tom i pěknou porcí zjednodušení vydávaných za automatická fakta - především když u své "magické kulky" opomněl zmínit maličkost, že na její dráze není nic divného, vezmeme-li v úvahu, že Kennedy a guvernér seděli v křesle o různé výšce. Stone se bránil tím, že přece vytvářel fikci, nikoliv dokument - devět z deseti diváků to však v jeho případě bralo za jedno a to samé.

2) Interview

Kontroverze nejsou ani zdaleka předmětem minulosti, jak před dvěma a kus lety připomnělo Interview, politikou říznutá sprostá crazy komedie. Story, v níž dvojice novinářů vyrazí do KLDR učinit rozhovor s Kim Jong-unem, načež jim CIA nabídne, aby se podíleli na atentátu na něj, je samozřejmě čirou fabulací (a severokorejský lídr je v něm výrazně hezčí než v reálu). To jej však nezachránilo před masivním hackerským útokem na jeho domovskou korporaci Sony, v jehož důsledku vysvitlo na světlo světa mnoho filmařského špinavého prádla. Mluvilo se pak dokonce o tom, že snímek bude stažen z plánované distribuce... než si nakonec producenti vše rozmysleli. Na každý pád jedna primitivní komedie opět vyvolala debatu nad mantinely svobody projevu.

1) Americký sniper

Kontroverze kolem válečných filmů by za normálních okolností byla na zcela jiný článek, Americký sniper je však svého druhu unikát. V první řadě protože do jeho premiéry se drtivá většina filmů zabývajících se Irákem stavěla buď na protiválečnou stranu, anebo vykreslovala konflikt opatrně neutrálně. Když se však režie chopil Clint Eastwood a natočil film podle skutečného nejúspěšnějšího snipera Chrise Kylea, bylo jasné, že poselství bude přesně opačné. Ničemu nepomohlo, že Kyle sám je rozporuplná osobnost, která si do filmu o sobě poněkud přikreslila služební záznam. Faktem ovšem je, že podobně nafukují realitu všechny životopisné filmy - a záleží spíše na přesvědčení diváka, zdali mu tato skutečnost vadí anebo vyhovuje.