4) Alanis Morissette

Pokud jste vyrůstali v druhé půlce 90. let, měli nejraději Lízu Simpsonovou a byli okolím považováni za přemoudřelé dítě, existuje velmi solidní šance, že se vám album Jagged Little Pill od Alanis Morrisette v jisté fázi vepsalo do duše. Relativně sofistikované texty, které nebyly ani underground, ani mainstream, působily autenticky bolestínským dojmem a již tehdy z nich na všechny strany sršela nostalgie. A co teprve dnes!

Ke své pověsti hudebního Woodyho Allena devadesátkového dítěte si však Alanis musela dojít skrze velmi trapnou fázi typického popového diblíka. Typicky jalové songy o lásce, vyjádřené představivostí na úrovni pacienta v komatu, se v prvních dvou albech Alanis a Now Is the Time ovšem neuchytily a když se později z Alanis přesto - již s Jagged Little Pill - stal globální fenomén, kravaťáci z produkčních společností obě alba v tichosti stáhli.

zdroj: Home Box Office (HBO)

3) Alice in Chains

V hudebním stylu grunge je cosi zemitého - odhození strojenosti předešlých let metalu i punku, a naopak podtržení unplugged koncertů a celkové nihilističnosti by si získalo na kultovosti i bez sebevraždy Kurta Cobaina. Alice in Chains, jedna z dobových kapel, se sama ostatně zapsala do dějin perfektně depresivním albem Dirt. Jenže aby se někdo stal posmutnělým heroinovým gurmánem, musí si projít poněkud optimističtějším obdobím.

Snad právě tak by bylo možné nazývat předešlou etapu členů grunge kapely Alice in Chains a cock-rock formace Alice 'N Chain, jejíž členové se v 80. letech oblékali jako ten nejtypičtější stereotyp dobového transsexuála. Faktem je, že ačkoliv Alice 'N Chains nemohl být vzdálenější od svého budoucího já, při pohledu na jeho produkci začínáme chápat všeobecnou depku, do níž jeho členové v 90. letech vystřízlivěli.

zdroj: tisková zpráva

2) Dr. Dre

Zpátky v 80. a 90. letech by se zřejmě nenašel hudební směr, který by byl podobně drsňácký jako zrovna rap. O jeho dnešní, pozlacené podobě si lze myslet leccos - faktem ale je, že krom skutečného provázání s kriminálníky & kriminálnickými činy (ale i kreativitou!) za leccos mluví i tehdejší snaha o cenzurování hudebníků, mezi něž patřil i Dr. Dre a s ním svázané formace. Zpětně nahlíženo, tohle byl rap, který si na drsnost nemusel hrát, ale šel z něj skutečně strach!

Je proto o to komičtější, že před příchodem této kruťácké hudební vlny byla většina raperů vcelku neškodného vzezření & textů, a to včetně samotného Dr. Dre! Jen pohleďte na barvitý kostým na fotce níže - za jiné konstelace by něco podobného spíše patřilo na Freddyho Mercury než ikonu ghett celé Ameriky. Dr. Dre byl totiž před úsvitem moderního rapu součástí elektro-hop formace World Class Wreckin' Cru, jejíž drsnost byla právě taková, jak zněl i její název!

zdroj: tisková zpráva

1) Evanescence

Pseudogoth a pseudometalová stylizace Evanescence byla po roce 2003 na jistou dobu tak populární, že k obrázku této historické periody patří stejně jako záběry George W. Bushe, první řady Ztracených nebo hořícího Světového obchodního střediska. A stejně jako všechny zmiňované, také metalem říznutý rock od Evanescence u svých recipientů povážlivě vzbudoval jistou poctivou, posvátnou míru mladického utrpení, jež obdivoval už Goethe.

Ke skoro až satanistické stylizaci (tedy alespoň v konzervativních očích) si však Evanescence paradoxně prošla skrze období klasické křesťanské kapely. Kytarista Ben Moody se tehdy netajil tím, že "Bůh je láska", které podtrhovalo první CD jménem Origin určené čistě křesťanským posluchačům. Teprve když se formace uchytila a zjistila, že může hrát i témata bližší svému srdci, důraz na témata víry, Boha a vůbec ze seznamu s cynickou rychlostí škrtla. Vězte proto, že ať už kapely působí jakkoliv, povětšinou ke svému úspěchu došly jenom za cenu mnoha (raději utajovaných) omylů!

zdroj: tisková zpráva