Normal

Pořádný brak, to je nezbytně vražda. A pokud možno rovnou sériová! Právě takový přístup ke skutečné šňůře vražd, které otřásly Evropou 30. let, zvolil 7 let starý snímek Normal. Nezapřel notnou inspiraci Mlčením jehňátek a neonoirovými filmy, ve výsledku však byla kamera, střih a celkový styl bohužel přehlušen banálnějším obsahem. Přesto Normal ukázal, že čeští režiséři umějí Hollywood emulovat obstojně - bohužel už totéž tolik neplatí i pro naše scénáristy.

Film Normal | zdroj: Distributor  

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Ani v minulosti nebyl tuzemský film zcela prostý pokusů o emulaci anglofonní kultury. Vzpomeňte na kvalitní dílka jako Kdo chce zabít Jessie či Limonádového Joe! Snad nejvýstižněji ale tuzemský přístup shrnuje film Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky z roku 1967. Ten sice replikuje, jak jen to v československých vodách bylo možné, styl tehdy enormně populárního agenta 007, neodpustí si však z imperialistického agenta tropit šloufky. Nakonec ho nedůstojně odpraví pomocí haběhnutého psiska. A tak je to s těmi českými pokusy o brakový žánr setsakra často.

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky | zdroj: Distributor

Choking Hazard

Jiným typem rozšířeného subžánru moderní zábavy jsou zombies. Nebyli by to tuzemští fachmani, aby k nim nezvolili nemlich stejný přístup jako u W4C - tentokrát však navíc “okořeněný” o notně amatérštější filmařinu. Choking Hazard z roku 2004 měl být tuzemským komunitním filmem, který vzdává holt zombie hororům, a nemohl než tak činit parodicky a satiricky. Výsledek byl ovšem, ke vší smůle, asi tak vtipný jako operace slepého střeva. Ve srovnání se soudobou anglickou parodií Shaun of the Dead se tuzemský přístup udělat si srandu ze všeho ukázal být notně nedopečený.

Choking Hazard | zdroj: Distributor

Mafia

Jeden pokus se už v Česku povedl bez výhrad a na jedničku - tentokrát však nejde o filmový, nýbrž videoherní počin. Hra Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002 se beze ztráty kytičky vyrovnala libovolné západní hře dané doby, a zvládla po všech stránkách libově naservírovat příběh nikoliv nepodobný Kmotrovy. Žádné výrazné sebeironické zmínky, žádné nutkání o nadhled až na dřeň, žádné ignorování užitečných klišé a už vůbec ne amatérská forma. Není divu, že titul dodnes patří mezi kultovku pro mnohé lidi, kteří nikdy nehráli cokoliv jiného.

zdroj: tisková zpráva