Domácí jídlo kolikrát lidi propojí, přinese radost a určitou sounáležitost. Jenže někdy i poctivě připravený oběd může zhořknout v ústech.
Do naší redakce Osobnosti.cz přišel příběh od našeho čtenáře. Pro zachování anonymity jsme ho překřtili na Marka. To, co nám povyprávěl, perfektně ukazuje, jak může jediná věta zkazit atmosféru celého rodinného setkání. Hlavním hrdinou je guláš, tedy klasika české kuchyně a jídlo, které obvykle vyžaduje spoustu péče i času. Jenže se nejde zavděčit všem. Marek nám o takové zkušenosti pověděl.
Poctivá příprava a velká očekávání
„Vaření pro mě nikdy není jen o nějakém přesném receptu. Tentokrát jsem si dal fakt záležet. Vybral jsem luxusní maso z dobrého řeznictví, nechal zezlátnout cibuli, přidal papriku, česnek a také trochu piva, aby měl guláš správný říz. V hrnci se vše hezky propojilo a pomalu vařilo,“ popisoval čtenář Marek. Připravil i čerstvé houskové knedlíky, nachladil pivo a prostřel stůl. Měli dorazit rodiče jeho partnerky a věděl, že si tchán zakládá na dobrém jídle. Proto se chtěl blýsknout.
Když přišlo na servírování, sledoval tchánův výraz s očekáváním, i když si opravdu věřil. Ten nabral první lžíci, chvíli mlčel a pak pronesl větu, která Markovi vyrazila dech: „Ten guláš chutná jak ze školní jídelny!“ Možná to myslel jako vtip, možná to byla jen jeho upřímnost, ale atmosféru u stolu tím úplně pokazil. Partnerka se Marka zastala a prohlásila, že je to výborné, děti byly také spokojené. On byl ale zklamaný.
Jak moc může kritika bolet
„Musím přiznat, že mě to vzalo víc, než bych čekal. Věnoval jsem spousty času tomu, abych uvařil něco poctivého, a nakonec jsem měl pocit, že je to k ničemu. Hlavou se mi honilo, jestli jsem něco nepokazil. Možná jsem maso přidal moc brzy, přesolil jsem to, nebo to přehnal s kořením. Ale všichni kromě tchána guláš chválili,“ popsal své pocity. Jenže mu samozřejmě záleželo i na celkovém dojmu.
Zbytek oběda se snažil tvářit v pohodě, ale uvnitř byl rozhozený. Tchán prostě jen jedl, nic víc už neříkal, ale Markovi se v hlavě neustále ta věta opakovala. Partnerka se ho snažila uklidnit, večer mu říkala, že to nemá brát vážně, že otec takhle mluví pořád a neuvědomuje si, jak to působí. Ale pro Marka to stejně bylo jako facka.
Poučení, které si odnesl
Od té doby se mu ta věta vybaví pokaždé, když mají tchán s tchyní přijít na oběd a on něco vaří. Ne že by se bál od té doby stoupnout ke sporáku, ale přemýšlí, jestli to má vlastně cenu. „Ale víte co? Nakonec jsem si uvědomil jednu věc. Není vlastně důležité, co řekne můj tchán. Důležité je to, že si s rodinou sedneme k jednomu stolu, společně se najíme a užijeme si chvíli, kdy jsme spolu,“ uzavřel svůj dopis. A je to tak, jídlo chutná nejlépe tehdy, když se jí v klidné a veselé atmosféře.
Zdroj: Autorský text / Podklady od čtenáře
