6) José Carreras

Duše romantika a vzhled krasavce - právě to nabízí Carreras jako první z klasické "velké trojky" tenorů. Zatímco řady jeho kolegů jsou poměrně často notně symetrické, tedy stejně velké na výšku i šířku, Carrerasův sametový tenor je stejně uhlazený jako jeho nositel. Letos sedmdesátiletý operní pěvec (narozeniny oslavil 5. prosince) pochází původem ze Španělska, kde měl první vystoupení již v osmi letech v místním rozhlase. Opeře se věnuje po celý život, debutoval již v roce 1970, a nezastavila ho ani leukémie, jež v roce 1987 až 1988 na vzdor špatným prognózám úspěšně překonal.

zdroj: Archiv

5) Andrea Bocelli

Další stálice mezi tenory nese jméno Andrea Bocelli. Italský pěvec narozený v roce 1958, jehož hlas nejvíce proslavila skutečnost, že je zároveň i slepý. Se špatným zrakem se už narodil (doktoři jeho matce doporučovali z obav před postižením plodu těhotenství ukončit), permanentně o něj však přišel po nehodě ve 12 letech. Cynicky řečeno, Bocelli není zrovna nejlepším tenorem na světě, umí však vsadit na správného koně, v tomto případě kombinaci tragicky-romantických motivů svých písní a podobné atmosféry související se svou personou. Není ostatně náhoda, že Bocelli je původně vystudovaným právníkem. Možný kalkul však jeho popularitě neubírá na rozsáhlosti ani působivosti!

zdroj: Archiv

4) Enrico Caruso

Naprostou klasikou mezi tenory byl Ital Enrico Caruso, žijící mezi lety 1873 až 1921, byl nejenom výjimečným pěvcem, ale i podnikatelem. Od roku 1902 do konce svého života vytvořil kolem 260 nahrávek, jež mohly jeho slávu rozšířit daleko mimo operní síně - stal se jednou z prvních globálních celebrit a za svou popularitu vděčí do značné míry právě tomu, že se nebál využívat moderních technologií. V důsledku se k jeho odkazu hlásí prakticky všichni následní tenoři. Ke slávě se však opět vypracoval od píky - dokládá to třebas fotografie na počátku jeho kariéry, na níž na sobě při návštěvě Sicílie nosí prostěradlo uvázané jako tóga. Důvod byl prozaický - jeho jediná košile byla tehdy v čistírně.

zdroj: Archiv

3) Plácido Domingo

Ačkoliv by se mohlo zdát, že španělský původ Placida Dominga může stát v cestě za tenorským postem, opak je pravdou. Oba jeho rodiče byli pěvci španělských operet, Placido sám měl k cestě za pozicí tenora nakročeno i díky přestěhování do Mexika. Odtud už nebylo daleko k působení ve Spojených státech, které mladého pěvce vyšvihla do pozorností světa. Domingo je druhým z "velké" tenoří trojky, spolu s Carresasem a Pavarottim. Paradoxně původně vůbec nestudoval zpěv, nýbrž dirigentství - i tomu se však v průběhu kariéry věnoval, po roce 2003 byl například také generálním ředitelem opery v L.A.

2) Luciano Pavarotti

Když se řekne "tenor", většina lidí si stále ještě nejspíše vybaví Luciana Pavarottiho, největšího žijícího tenora (zejména rozměry), jež nás po těžké nemoci tragicky opustil v roce 2007. Ital Pavarotti byl po dlouhou dobu doslova synonymem operního pěvce. Již ve 26 letech se přitom jako pouhý syn amatérského zpěváka řadil mezi špičku oboru. Přesto se ani na vrcholu své slávy, jíž byl zřejmě rok 1990 a společné působení s Carrerasem a Domingem, nebál ani dalších žánrů. Působil se Stingem či U2, čímž vrátil vážnou hudbu zpátky do pozornosti mladších ročníků. Platil i za velkého filantropa.

zdroj: Archiv

1) Jonathan Antoine

Jako blesk z čistého nebe udeřil do tenorské scény Jonathan Antoine, teprve 21 let starý Brit, jehož před čtyřmi lety na vrchol vynesla soutěž Britain's Got Talent. V éře, kdy většina tenorů dosahuje důchodcovských věků, se Antoine proslavil jak velmi působivým hlasem, tak i nízkým věkem. Vzdor jeho apelu pro mladou generaci přitom zůstává věrný klasickým motivům. Vysoká škála emocí se navíc snoubí s pozlátkem příběhu o mladém klukovi, který se na svoji současnou pozici vypracoval navzdory svému původu či depresím, kterými si prošel vlivem šikany na škole. Pokud někdo přebírá žezlo tenorů pro další generaci, je to právě on.

zdroj: Archiv