5) Král Artuš

Jde dost možná o nejslavnějšího ostrovního panovníka - jakožto "mocnář" z éry před rozvojem písma je však Artušova identita značně nejistá a dost možná více či méně smyšlená. Odvážný Artuš měl například dle legend odrazit v 5. či 6. století invazi do Británie, vzdor své heroické snaze kulminující vítězstvím ve 12 bitvách však jako jediný není vůbec zmíněn v dochovaných kronikách konfliktu. Artuš se vlastně poprvé objevuje ve spisech až v 9. století, a další "podpůrné" postavy jako Lady Guinevere se pak poprvé objevují v literatuře až od 12. století. Je možné, že nám známý Artuš měl nějaký historický předobraz - drtivá většina příběhů o něm je však zřejmě vycucaná z prstu.

4) Sun-c'

I když slavný čínský generál Sun-c' (také Sun Tzu) napsal nejslavnější pojednání o konfliktu jménem Umění války, sám o sobě byl zřejmě fiktivním pojednáním. Období jeho života se napříč historiky liší o celá staletí - podle některých Sun-c' žil někdy v 5. a 6. století, podle jiných však popisuje vojenské taktiky spíše ze století 4. a 3. Existují tak rovněž alternativní vysvětlení, podle nichž mohl Sun-c' existovat, knihu "za něj" však napsal jeho potomek Sun Bin, který "shodou okolností" napsal vlastní Umění války. Snad kvůli špatnému zápisu obou mužů, pozdější kronikáři přisoudili dílo mladšího z nich tomu staršímu. Situace je o to horší, že Sun-c' nezmiňují ani jiné prameny a nad jeho historicitou pochybují čínští akademici už 9 staletí. Voila, geniální autor & vojenský taktik Sun-c' mohl v reálu klidně jenom pěstovat rýži, popřípadě vůbec neexistovat.

3) Homér

Nejslavnější poeta dějin je sice považován za de facto zakladatele... literatury jako takové, paradoxně i o něm se nám dochovalo po čertech málo svědectví. Homér měl žít kdysi v 7. nebo 8. století před naším letopočtem, což bylo období, kdy po kolapsu pozdní doby bronzové stále ve Středomoří panoval značný chaos. Největší antický spisovatel je tak někdy popisován jako slepý, jindy zase ne - panují autorství "jeho" děl. Iliád a Odysea jsou dle některých akademiků spíše kolekcemi ze starších básní, které Homér (či někdo na jeho bázi) sebral dohromady. Dílo bylo však později mnohokrát upravováno, a následní "spoluautoři" si s řádným citováním svých nápadů hlavu spíše nelámali.

2) Ježíš

Ani Ježíš neunikne skeptickému pohledu - pro jeho problematickou existenci svědčí hned dvojice argumentů. Za prvé, ačkoliv měl Ježíš vykonat celou řadu revolučních činů, první kronikáři jej zaznamenali až na konci 1. století, tedy tři až čtyři generace po jeho éře. A především za druhé, Ježíšovy příběhy nesou stopy přejatých starších egyptských a mezopotámských mýtů. Nikoliv všechny - ale dost na to, aby to na legendu vrhlo jistou míru pochybností. S historicitou ústřední postavy křesťanství je to ovšem o něco ošemetnější - starověké úřady obecně příliš nedbaly na regulérní matriku a zápis tak nechybí jenom u něj, ale i jiných historičtějších postav. Opět je tak možné, že muž jménem Ježíš - zřejmě snědého vzhledu - mohl skutečně žít a být vzorek pro celý příběh. Jenom zřejmě nevykonal zdaleka tolik, jako v adaptacích svého života.

1) Robin Hood

Legendární lapka Robin Hood se stal předlohou pro mnohé další lidové hrdiny, ani s jeho kořeny to však není příliš jasné. Dnešní pojetí Robina Hooda je zcela jistě čistou smyšleninou, nad možností nějakých reálných základů se však vede debata, inu, již po staletí. Existují různé odkazy na historické postavy, které by snad mohly inspirovat tu či onu stránku páně Hooda - nikdo z nich však není "stoprocentní". Prapůvod legendy zřejmě sahá do 13. století a snahu být "tím pravým" Robinem Hoodem zřejmě přiživovali i sami loupežníci - ve snaze neodhalit svou pravou identitu se mohlo za Robina Hooda vydávat hned několik banditů. Když se to vezme kolem a kolem, vlastně argument můžeme v tomto případě obrátit: neexistoval jeden Robin Hood, ale celá brigáda Robinů Hoodů!