Vznikli jsme v roce 2001, což už je tedy 14 let, a to tak, že jsme se všichni potkali na jedné škole, což bylo kladenské gymnázium. Od té doby hrajeme ve stejném složení. Někteří z nás chodili do stejné třídy a někteří do jiné: Ondřej, náš bubeník, byl jediný o ročník výš. Dokonce jsme vznikli přímo uprostřed koncertu, kdy tři z nás měli kapelu, už Zrní, a během jedné písničky přišel bubeník a basák na pódium a začali s námi spontánně hrát. Po koncertě jsme si řekli, že to fungovalo natolik, že takhle budeme pokračovat. Hlavní bylo, že jsme byli v takové „éře hippies"- pro nás, ač byl teda rok 2001, tak pro nás probíhala 60. léta. Chtěli jsme být svobodní, jezdit po světě s kytarou, vandrovat a to byl hlavní motor, navíc láska k hudbě, jakou dělali Beatles, Dylan nebo Floydi.

Dokážu si představit, že jste tomu všichni dávali veškerý svůj čas...
Bylo to pro nás úplně nejvíc, chtěli jsme být úplně nejslavnější kapela na světě. Strašně jsme zanedbávali svoje ostatní vztahy, školu a dělali jsme jenom muziku.

Do širšího povědomí jste se ale dostávali poměrně dlouho, kdy přišlo období intenzivnějšího koncertování?
To přišlo tak po 9-10 letech a to už jsme zároveň věděli, že to není jen o tom být nejslavnější kapela. Spíš už vzklíčila touha se vyjádřit, mít svůj vlastní jazyk a tak se to postupně měnilo. Hodně nám pomohlo, když jsme si asi po deseti letech sehnali manažera, který najednou začal důsledně jít po tom, abychom za koncerty dostali zaplaceno, aby byl nocleh apod. Už to přestalo být takový úplně punkový, kdy jsme fakt jezdili většinou na otočku, třeba i do Ostravy, a přišlo pár lidí. Poslední čtyři roky už odjezdíme přes 100 koncertů ročně.

Kompletní rozhovor naleznete ZDE!

zdroj: iREPORT.cz