„Tohle malé dítě ví.” Nick Cave ve své typické póze, stojící na ramenou lidí v předních řadách, naklánějící se dramaticky dopředu. Drží za ruku zhruba desetiletého kluka a zpívá mu slova o pohromě v Tupelu a narození Elvise Presleyho. Jeden z nejsilnějších okamžiků celého koncertu končí brutálním Caveovým řevem a zvukovou bouří, po které se asi klukovi nebude dobře usínat...

Jen pár minut předtím dozpíval Cave zahajovací píseň celého koncertu We No Who U R, nekompromisně vyhnal všechny fotografy a prohlásil, že se může „konečně začít”. A opravdu začal. Koncert v Tipsport Aréně byl asi nejlepší živou show, jakou jsem v podání The Bad Seeds viděl, což je trochu paradoxní vzhledem k tomu, jakými změnami kapela v posledních letech prošla. Cave a jeho spoluhráči, mezi které se po dlouhých letech vrátil i Barry Adamson, si po celou dobu koncertu libovali v nečekaných zvratech, změnách tempa a úpravách svých největších hitů, což jen podtrhlo dojem neustále proměnlivosti skupiny. Ani s blížící se šedesátkou se tak Cave nestává parodií sebe sama - naopak, jeho ironizující image lázeňského šviháka se s přibývajícími léty blíží k dokonalosti.

Ačkoliv hlavním úkolem pražského koncertu byla propagace letošního alba Push the Sky Away, podílely se sklady z novinky na celkovém setlistu jen jednou třetinou. Z šesti vyvolených písní ukázala největší koncertní potenciál Jubilee Street, jejíž rytmická linka vyvrcholila v závěru do brutální zvukové stěny, která ohromila celou arénu. To byl také jeden z mála okamžiků, kdy v hale trochu selhalo ozvučení - jinak byl zvuk bezproblémový a do popředí tahal hlavně Caveův hlas.

Největší ohlas ale vzbudily samozřejmě staré hity. The Bad Seeds je předvedly v nových, trochu uhlazenějších aranžích, v které stopy po zdivočelé kytaře Blixy Bargelda nahradily tradičně zkreslené housle Warrena Ellise. Nová pojetí písní jako The Weeping Song, From Her to Eternity nebo Deanna dodala starým skladbám skoro až „stadiónový” potenciál, aniž by přitom přišly o svou původní sílu. Absolutní vrcholy koncertu přišly během balady Into My Arms, kterou s Cavem zpívalo celé publikum, a především v průběhu mordýřského představení s názvem Stagger Lee, jemuž přibyla v závěru jedna „dábelská” sloka navíc.

Přestože to v posledních letech vypadalo, že pro Nicka Cavea se The Bad Seeds stali v posledních letech spíše zátěží, kterou se snažil upozadit za projekty jako Grinderman nebo filmovými scénáři a soundtracky, aktuální turné dokazuje, že tahle kapela ještě zdaleka neřekla poslední slovo. Stačilo si jen počkat na chvíli, kdy přišel její čas.