"Přechod ze střední na vejšku, přechod z vejšky do práce. Přítelkyně. Děti. Tohle všechno jsou zásadní okamžiky, kde hrozí potenciální problém. A tohle všechno se nám podařilo překonat," shrnuje Vypsaná fixa důvody, proč vydržela téměř ve stejné sestavě 20 let. Jak Márdi s Mejlou vzpomínají na začátky kapely a proč je nebaví "debility, které vůbec nesouvisí s hraním"?
Márdi, když jsem se blížil do La Loca na rozhovor, viděl jsem tě z tramvaje, jak jdeš přesně opačným směrem. V Praze asi nejsi úplně doma…
Márdi: (smích) Za Pražáka se opravdu nepovažuju. V jednu chvíli se přesun do Prahy rýsoval, ale teď už jsem definitivně usazenej v Pardubicích. Ale z Pardubic do Prahy je to časově stejně daleko jako když jedeš třeba z Hloubětína do centra.
Mejla: Jedinej Pražák z kapely jsem já.
Letos slavíte dvacet let a máte za sebou možná stovky podobných rozhovorů. Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostali a rádi byste?
Mejla: Málokdy se nás lidi ptají, jak se máme.
Zbytek rozhovoru najdete zde:
