Tomáš Hanák: Na pódiu se nerozklepávám. Jsem snad řízek?
6. 3. 2015 – 15:30 | Magazín | Redakce iReport.cz | Diskuze:
Vyhlášení ankety Žebřík se letos odehraje v pátek třináctého. Bojíte se, že tento den nosí smůlu? My jsme se Tomáše Hanáka, který bude večerem opět provázet, zeptali, čeho se bojí on. Je to příležitostná nutnost improvizace? Nebo životní změny a překonávání sebe samého? Nebo číhá nebezpečí v současné společnosti? A jak to bylo dřív? Čtěte. Možná přijde i veverka...
HLAVNĚ DIVÁKA NEZDRŽOVAT A NEOTRAVOVAT
Tomáši, za svůj život musíte mít za sebou nespočet rozhovorů. Neotravuje vás to už trochu?
Už je to rok, co rozhovory většinou odmítám. Ačkoli se mění generace čtenářů, kterým bych mohl předávat ta svá pekelná moudra, nemám pocit, že bych se vyvíjel tak dynamicky, aby měl rozhovor co nového přinést. Už mě to nebaví. Ale mluvíme o hudební anketě Žebřík, takže se bojím, že přijde otázka, co právě poslouchám, takže na ni rovnou odpovím. Hodně teď pracuju v takovým starým vagónu, a jelikož se mi rozbilo rádio, neposlouchám nic. Celý den si většinou broukám písničku, kterou zaslechnu jako poslední, když odcházím z domova. Po šesti hodinách práce mi pak už samozřejmě leze krkem.
A jaké rádio posloucháte, když zrovna není rozbité?
Rádio Beat, někdy Wave. A přes satelit francouzská a londýnská jazzová rádia. Přestože se playlist každého rádia opakuje, je úžasný, že takhle si člověk může vybrat asi z 24 druhů jazzu - filmový, soul, rhytm and blues... Pouštíme to i v hospodě - samozřejmě platíme OSE - a tam je jedničkou Frankieboy Sinatra, Diana Krall, Ella Fitzgerald a další.
Zkoušel jste i streamování hudby?
Moc ne. Vrcholem mých schopností jako muže narozeného 12 let po skončení Druhé světové války je víceméně email. Mě to ani moc nezajímá. Ještě tak informace o filmech, nebo která knížka stojí za přečtení. Ale nic proti tomu. Můj syn to všechno umí.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE!