Netřeba asi zmiňovat, že Kocábovi jeho výroky na popularitě moc nepřidaly. Poté, co se v pořadu Události, komentáře ostře střetl s Klárou Samkovou, se na sociálních sítích rozpoutalo hotové šílenství.

"Anonymové mi nadávali, šílení náckové mě vyzývali, ať vypadnu z republiky. Přitom jsem jen vyjádřil názor, že by se vše mělo řešit s chladnou hlavou a pokud možno s pochopením vůči lidem, kteří utíkají před radikálním islamismem a válkou," postěžoval si bývalý ministr pro lidská práva Blesku.

Smutnou ironií je, že Michael a Klára dřív stáli na stejné straně barikády - oba bojovali proti diskriminaci Romů. A teď si najednou nemůžou přijít na jméno. Jen proto, že podle Kocába bychom k uprchlíkům neměli být nepřátelští...

Navzdory těmto okolnostem se interpret hitu S cizí ženou v cizím pokoji domnívá, že nejsme rasistický národ. Strach z islámského extremismu považuje za naprosto pochopitelný. Je ale přesvědčen, že drtivá většina arabských (zejména syrských) běženců určitě nebude chtít zavádět v Evropě to, před čím zoufale prchají.

"Ti, kdo dorazí až k nám, si proto opravdu zaslouží naši ohleduplnost," dodal.

Souhlasíme! Už jen proto, že nenávist plodí jen další nenávist a konce mohou být tragické – což historie prokázala již nespočetněkrát. Nezbývá než doufat, že se z ní dokážeme poučit.