Na pohřbu signatáře Charty 77 a odpůrce totalitního režimu v bývalém Československu nechyběli například Jirousovi kamarádi - současný ministr obrany Alexandr Vondra, evangelický duchovní Svatopluk Karásek nebo předseda spolku Šalamoun John Bok. Jirous, známý pod přezdívkou Magor, zemřel 10. listopadu ve věku 67 let.

Posledního rozloučení s Jirousem se účastnila možná až tisícovka lidí. Zaplnili kostel karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří, kde si mohli poslechnout i modlitbu, kterou za Jirouse pronesl ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Ostatní postávali ještě na vedlejším nádvoří. Na mši za Jirouse dorazili například také spisovatel Jáchym Topol, jeho bratr hudebník Filip, herec Jan Kašpar, scénárista a režisér Břetislav Rychlík a olympijský vítěz ve vodním slalomu Lukáš Pollert.

"Pro nás všechny to byl velmi důležitý člověk a bez něj bychom to měli v těch těžkých dobách ještě těžší. Byl nezávislý a fungoval jako semafor, který ukazuje pouze červenou a zelenou. Pro oranžovou neměl místo," uvedl jeho kamarád z disentu a současný ministr obrany Vondra.

Po mši v kostele dnes zamířil smuteční průvod na hřbitov v Kostelním Vydří. Tam bude Jirous pochován. Okolí se s ním už jednou loučilo ve čtvrtek 17. listopadu na zádušní mši v pražském kostele svatého Ignáce z Loyoly. Dorazily tam na čtyři stovky lidí.

Jirous žil střídavě v Praze a na zemědělské usedlosti právě v Kostelním Vydří. Do roku 2005 tam také pořádal hudební festival Magorovo Vydří.

Jirous byl velkým odpůrcem komunistického režimu. Do povědomí lidí se dostal zejména prostřednictvím legendárních The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl v 70. a 80. letech opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny. Odborníci oceňují jeho básnické dílo.

Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně.

Jirous vystudoval historii umění, vědě se ale nevěnoval. Říkal o sobě, že je novinář, napsal mnoho textů o umělcích zejména 60. let. Klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu.