Linkin Park zremixovali sami sebe. Konkrétně svoji poslední desku Living Things, kterou zkrátka strčili do zásuvky, přidali nový singl A Light That Never Comes a nová nálož téhle party zabalená do hezkého obalu byla na světě. Co se té zásuvky týče - mnozí skalní fanoušci by si možná přáli, aby se jednalo o zásuvku u stolu. Ve skutečnosti se samozřejmě jedná o tu ve zdi.

Kdo se zasekl u Meteory, ať přestane číst. Recharged ho rozhodně nebude zajímat. Komu se experimentování, které Linkin Park předvádějí poslední tři roky, zamlouvá, si zachrochtá do housového a dubstepového rytmu podkreslujícím jejich oblíbené melodie. Recharged dodalo místy patetickým a unylým písním z poslední řadovky tempo, říz a napětí. Samotný výsledek je pestrý a jako řadovka s novým zvukem proč ne. Proč má ale kapela jejich velikosti zapotřebí donekonečna opakovat sama sebe? Pomineme-li fakt, že už jedno album remixů vydala, tak například skladbu Burn It Down a I'll Be Gone si jako poctivý kupec diskografie Linkin Park poslechnu ve třech verzích, novou skladbu A Light That Never Comes dvakrát. Sebevíc se mohou písně LP líbit, snaha kapely vydávat dokola to samé (i když v čerstvější verzi), působí narcisticky.

zdroj: iREPORT.cz

Zremixované skladby dodávají originálu nový rozměr, i když někdy znějí lacině. Už u poslední řadovky bylo s posměškem komentováno, že Linkin Park asi doma hodně poslouchali Skrillexe. Jasně to letos dokázali u remixuLost In The Echo a zařadili se tím mezi zástupy těch, co si řekli, že Skrillex je cool a jeho zvuk je třeba vměstnat do svého.

Zrychlené tempo a upozaděný vokál v Castle of the Broken Glass je naopak skvělý tah, stejně jako přidaná rapová pasáž u původně vláčné Skin To Bone. A původní zasněná Roads Untraveled? Teprve u remixu dostalo opakující se "Oh woah woah" smysl jako vrchol housového nájezdu.

Remixed je protknuté chvílemi, kdy byste chytli Chestera kolem ramen a v třpytivém tričku s ním skákali do rytmu. Pak vám najednou dojde, že na tomhle albu je Chestera tak málo, až je podezřelé, že album nese nálepku Linkin Park. Rozhovorům k Recharged kraluje novinku produkujíc Mike Shinoda, který ale více než o hudbě a spolupráci na remixech se jmény jako Steve Aoki, Killsonik, Tom Swoon a Pusha T, mluví o videohře LP Recharge, která je také novým dílem kapely. Po Chesterovi se trochu slehla zem a na turné prý můžeme ještě dlouho zapomenout.

Linkin Park zremixovali sami sebe. Konkrétně svoji poslední desku Living Things, kterou zkrátka strčili do zásuvky, přidali nový singl A Light That Never Comes a nová nálož téhle party zabalená do hezkého obalu byla na světě. Co se té zásuvky týče - mnozí skalní fanoušci by si možná přáli, aby se jednalo o zásuvku u stolu. Ve skutečnosti se samozřejmě jedná o tu ve zdi.

Kdo se zasekl u Meteory, ať přestane číst. Recharged ho rozhodně nebude zajímat. Komu se experimentování, které Linkin Park předvádějí poslední tři roky, zamlouvá, si zachrochtá do housového a dubstepového rytmu podkreslujícím jejich oblíbené melodie. Recharged dodalo místy patetickým a unylým písním z poslední řadovky tempo, říz a napětí. Samotný výsledek je pestrý a jako řadovka s novým zvukem proč ne. Proč má ale kapela jejich velikosti zapotřebí donekonečna opakovat sama sebe? Pomineme-li fakt, že už jedno album remixů vydala, tak například skladbu Burn It Down a I'll Be Gone si jako poctivý kupec diskografie Linkin Park poslechnu ve třech verzích, novou skladbu A Light That Never Comes dvakrát. Sebevíc se mohou písně LP líbit, snaha kapely vydávat dokola to samé (i když v čerstvější verzi), působí narcisticky.

zdroj: iREPORT.cz

Zremixované skladby dodávají originálu nový rozměr, i když někdy znějí lacině. Už u poslední řadovky bylo s posměškem komentováno, že Linkin Park asi doma hodně poslouchali Skrillexe. Jasně to letos dokázali u remixuLost In The Echo a zařadili se tím mezi zástupy těch, co si řekli, že Skrillex je cool a jeho zvuk je třeba vměstnat do svého.

Zrychlené tempo a upozaděný vokál v Castle of the Broken Glass je naopak skvělý tah, stejně jako přidaná rapová pasáž u původně vláčné Skin To Bone. A původní zasněná Roads Untraveled? Teprve u remixu dostalo opakující se "Oh woah woah" smysl jako vrchol housového nájezdu.

Remixed je protknuté chvílemi, kdy byste chytli Chestera kolem ramen a v třpytivém tričku s ním skákali do rytmu. Pak vám najednou dojde, že na tomhle albu je Chestera tak málo, až je podezřelé, že album nese nálepku Linkin Park. Rozhovorům k Recharged kraluje novinku produkujíc Mike Shinoda, který ale více než o hudbě a spolupráci na remixech se jmény jako Steve Aoki, Killsonik, Tom Swoon a Pusha T, mluví o videohře LP Recharge, která je také novým dílem kapely. Po Chesterovi se trochu slehla zem a na turné prý můžeme ještě dlouho zapomenout.

zdroj: iREPORT.cz