zavřít

RECENZE: Linkin Park zahodili kytary a opět se nabili elektřinou

- Magazín autor: Redakce Osobnosti.cz

Posledních pár let jsme právem v očekávání dne, kdy kluci z Linkin Park vyjdou do ulic se šrouby místo kloubů, hard diskem místo mozků a ocelovými tyčemi místo kostí. Jejich novinka Recharged je důkazem, že tento den nastal.

Linkin Park zremixovali sami sebe. Konkrétně svoji poslední desku Living Things, kterou zkrátka strčili do zásuvky, přidali nový singl A Light That Never Comes a nová nálož téhle party zabalená do hezkého obalu byla na světě. Co se té zásuvky týče - mnozí skalní fanoušci by si možná přáli, aby se jednalo o zásuvku u stolu. Ve skutečnosti se samozřejmě jedná o tu ve zdi.

Kdo se zasekl u Meteory, ať přestane číst. Recharged ho rozhodně nebude zajímat. Komu se experimentování, které Linkin Park předvádějí poslední tři roky, zamlouvá, si zachrochtá do housového a dubstepového rytmu podkreslujícím jejich oblíbené melodie. Recharged dodalo místy patetickým a unylým písním z poslední řadovky tempo, říz a napětí. Samotný výsledek je pestrý a jako řadovka s novým zvukem proč ne. Proč má ale kapela jejich velikosti zapotřebí donekonečna opakovat sama sebe? Pomineme-li fakt, že už jedno album remixů vydala, tak například skladbu Burn It Down a I'll Be Gone si jako poctivý kupec diskografie Linkin Park poslechnu ve třech verzích, novou skladbu A Light That Never Comes dvakrát. Sebevíc se mohou písně LP líbit, snaha kapely vydávat dokola to samé (i když v čerstvější verzi), působí narcisticky.

Linkin Park

Zremixované skladby dodávají originálu nový rozměr, i když někdy znějí lacině. Už u poslední řadovky bylo s posměškem komentováno, že Linkin Park asi doma hodně poslouchali Skrillexe. Jasně to letos dokázali u remixuLost In The Echo a zařadili se tím mezi zástupy těch, co si řekli, že Skrillex je cool a jeho zvuk je třeba vměstnat do svého.

Zrychlené tempo a upozaděný vokál v Castle of the Broken Glass je naopak skvělý tah, stejně jako přidaná rapová pasáž u původně vláčné Skin To Bone. A původní zasněná Roads Untraveled? Teprve u remixu dostalo opakující se "Oh woah woah" smysl jako vrchol housového nájezdu.

Remixed je protknuté chvílemi, kdy byste chytli Chestera kolem ramen a v třpytivém tričku s ním skákali do rytmu. Pak vám najednou dojde, že na tomhle albu je Chestera tak málo, až je podezřelé, že album nese nálepku Linkin Park. Rozhovorům k Recharged kraluje novinku produkujíc Mike Shinoda, který ale více než o hudbě a spolupráci na remixech se jmény jako Steve Aoki, Killsonik, Tom Swoon a Pusha T, mluví o videohře LP Recharge, která je také novým dílem kapely. Po Chesterovi se trochu slehla zem a na turné prý můžeme ještě dlouho zapomenout.

Linkin Park zremixovali sami sebe. Konkrétně svoji poslední desku Living Things, kterou zkrátka strčili do zásuvky, přidali nový singl A Light That Never Comes a nová nálož téhle party zabalená do hezkého obalu byla na světě. Co se té zásuvky týče - mnozí skalní fanoušci by si možná přáli, aby se jednalo o zásuvku u stolu. Ve skutečnosti se samozřejmě jedná o tu ve zdi.

Kdo se zasekl u Meteory, ať přestane číst. Recharged ho rozhodně nebude zajímat. Komu se experimentování, které Linkin Park předvádějí poslední tři roky, zamlouvá, si zachrochtá do housového a dubstepového rytmu podkreslujícím jejich oblíbené melodie. Recharged dodalo místy patetickým a unylým písním z poslední řadovky tempo, říz a napětí. Samotný výsledek je pestrý a jako řadovka s novým zvukem proč ne. Proč má ale kapela jejich velikosti zapotřebí donekonečna opakovat sama sebe? Pomineme-li fakt, že už jedno album remixů vydala, tak například skladbu Burn It Down a I'll Be Gone si jako poctivý kupec diskografie Linkin Park poslechnu ve třech verzích, novou skladbu A Light That Never Comes dvakrát. Sebevíc se mohou písně LP líbit, snaha kapely vydávat dokola to samé (i když v čerstvější verzi), působí narcisticky.

Linkin Park

Zremixované skladby dodávají originálu nový rozměr, i když někdy znějí lacině. Už u poslední řadovky bylo s posměškem komentováno, že Linkin Park asi doma hodně poslouchali Skrillexe. Jasně to letos dokázali u remixuLost In The Echo a zařadili se tím mezi zástupy těch, co si řekli, že Skrillex je cool a jeho zvuk je třeba vměstnat do svého.

Zrychlené tempo a upozaděný vokál v Castle of the Broken Glass je naopak skvělý tah, stejně jako přidaná rapová pasáž u původně vláčné Skin To Bone. A původní zasněná Roads Untraveled? Teprve u remixu dostalo opakující se "Oh woah woah" smysl jako vrchol housového nájezdu.

Remixed je protknuté chvílemi, kdy byste chytli Chestera kolem ramen a v třpytivém tričku s ním skákali do rytmu. Pak vám najednou dojde, že na tomhle albu je Chestera tak málo, až je podezřelé, že album nese nálepku Linkin Park. Rozhovorům k Recharged kraluje novinku produkujíc Mike Shinoda, který ale více než o hudbě a spolupráci na remixech se jmény jako Steve Aoki, Killsonik, Tom Swoon a Pusha T, mluví o videohře LP Recharge, která je také novým dílem kapely. Po Chesterovi se trochu slehla zem a na turné prý můžeme ještě dlouho zapomenout.

Odkaz na hudební novinky iREPORT

Tagy: kapela album


Osobnosti a filmy v článku