Im Dong-Hyun - poloslepý lukostřelec
Jihokorejský člen lukostřeleckého olympijského týmu Im Dong-Hyun na první *pohled* nepůsobí odlišně od zástupů profesionálních kolegů. Mnohonásobný držitel zlatých medailí v nejrůznějších hrách, včetně dvou zlatých medailí na olympiádách v Athénách a Pekingu. Nebylo by na tom nic zvláštního - kdyby Im Dong-Hyun nebyl skoro slepý.

Ne snad, že by neviděl vůbec, trpí však velmi špatným zrakem do dálky. Kvalita zraku v jeho levém oku je 20/200 a v pravém 20/100, což v praxi znamená, že by Im Dong-Hyun musel být desetkrát blíže k objektu, který v dálce vidíte vy, aby ho mohl pozorovat ve stejné kvalitě. To není zrovna ideální zázemí pro lukstřelce. Im má však v záloze trumfové eso v perfektní sebedisciplíně a sáhodlouhém tréninku.
Im si tak například nechal postavit dokonalou repliku budoucí olympijské dráhy, to celé aby si mohl natrénovat postavení těla pro střelbu na cíl. Když střelbu do zemdlení opakoval, naučil se dost na to, aby pak mohl na terč střílet, aniž by ho zároveň mohl dobře vidět!

zdroj: YouTube.com

Kipchoge Keino - maratonec, co musel běžet i na závod
Rozcvička před závodem je jistě potřebná, asi jenom málokterý olympionik si však dal takovou rozcvičku jako neňský atlet Kipchoge Keino na olympiádě v Mexico City v roce 1968. Jeho štěstí začalo již během lékařské prohlídky, kdy mu doktoři našli žlučové kameny. Namísto cesty zpět domů se Keino rozhodl běžet ta jako tak - vzdor varování, že podobná námaha ho může i zabít.

Postupně se vzdor pokleslým čelistím diváků a horšícímu se zdraví probojoval až do finále. Ráno před poslední patnáctistovkou se vypotácel z postele a vypravil se na autobus, který ho měl odvézt na stadion. K jeho velké smůle však dopravní prostředek uvízl v dopravní zácpě!

Keino však nehodlal sbalit své kufry a po celé prožité agónii nechat něco tak malicherného stát v cestě medaili. Vystoupil z autobusu a na stadion doběhl 2 míle jenom několik minut před počátkem závodu. Ještě než se vydýchal, stál bokem k favoritům závodu, jako byl Jim Ryun, tehdejší držitel světového rekordu. Keino přesto sebral veškerou odvahu - a v závodě získal zlatou medaili.

zdroj: tisková zpráva

Francois Brandt a Roelof Klein - veslaři, co si do týu vypůjčili kolemjdoucí dítě
Na počátku tradice olympijských her byly pravidla mnohdy poněkud volnější, než je tomu zvykem dnes. Nikde se to neprojevilo tak jako v soutěži týmů veslařů podmíněné účastí tří sportovců na jedné lodi. Většinu týmů vyslala hostitelská Francie, po jedné skupince však soutěžili i Nizozemci a Belgičané. Jenom první zmínění se probojovali do semifinále, pak však vyšlo najevo, že "tlustý" (ve skutečnosti jenom šedesátikilový...) kormidelník Hermanus Brockmann loď zpomaluje.

Řešení zbylého páru sportovců, Francoise Brandta a Roelofa Kleina, se nabízelo samo - najít nového člena týmu, který byl Nizozemec, uměl kormidlovat a nebyl tlustý. A rychle! Dlouho nikoho, kdo splňoval všechny tři podmínky, nemohli najít. Nakonec tak na ulicích Paříže v zoufalství z blížícího se závodu narazili na dvanáctiletého francouzského chlapce, kterého promptně povýšili na člena nizozemského olympijského týmu!

K překvapení všech, nejvíce zřejmě Brandta a Kleina, neznámý klučina nejenže byl svolný k tomu vyrazit si na olympiádu jako sportovec, ale navíc uměl i obstojně kormidlovat. Dokonce tak dobře, že trojice vyhrála finální závod a získala zlatou medaili! Tehdejší komisi příliš nezáleželo na složení týmů nebo věkovém omezení, na udělení tak došlo bez sebemenších obstrukcí. Mladý Pařížan se pak s medailí vytratil do ulice, jeho identita zůstala dodnes neznámá.

zdroj: tisková zpráva