Kocábův tatínek Alfréd v období totality působil jako evangelický farář v Chodově u Karlových Varů, kde tehdy byla obrovská kriminalita. Malý Michael nesměl do Jisker ani Pionýra - místo toho chodil na hodiny náboženství. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

"Nastoupil jsem do první třídy a hned se na mě začaly sesypávat děti. Stal jsem se středem negativní pozornosti, začaly mi říkat kostelní krysa," zavzpomínal úspěšný skladatel v pořadu 13. komnata a dodal:

"Vybavuji si, jak ležím na zemi a kluci mě mlátí, kopou, fackujou, různě mordujou, plivou na mě… Vím, že jsem byl úplně šokován tou agresí."

Michael tak školu opouštěl zásadně zadním vchodem, což v praxi obnášelo přelézání zavřených vrat. Spolužáci si na něj ale čas od času počkali po cestě. Několikrát ho dokonce pronásledovali až domů, kde ho zbili v jeho vlastním pokoji.

Rodiče mu to prý trpělivě vysvětlovali.

"Vedli jsme ho ke smířlivosti. Vedli jsme ho víc do světa, který neexistoval," prohlásil Alfréd Kocáb.

Jenže "nastavit druhou tvář" podle mnohých křesťanů rozhodně neznamená, že věřící člověk si musí nechat úplně všechno líbit a neměl by se bránit ani proti fyzickým útokům…