"My jsme začínající kapela, jo?", prohlásil Albert hned ze začátku koncertu. Je to tak, vždyť kapela kromě vystoupení v Tečce páteční noci a tří koncertů probíhajícího turné nemá za sebou žádná další vystoupení. Musíme k ní tak přistupovat a odpustit určitou nejistotu. Začátek opravdu trochu drhnul, publikum z valné většiny slyšelo všechny písně úplně poprvé. Teprve po akustickém intermezzu, ve kterém zazněla klavírní balada Barcelona (kromě singlu Always June zatím asi nejsilnější píseň Lake Malawi) a dvě písně Charlie Straight v aranži pro akustickou kytaru a cajon, koncert dostal kýžený spád.

Zařazení písní Albertovy původní kapely je logické (skoro celý sál jako by na ten moment čekal, pak se chopil příležitosti a ihned začal zpívat) avšak vzhledem k tomu, jak se frontman od své původní party ve všech rozhovorech snaží odpoutat s tím, že "tohle je úplně nový začátek", mohlo to na některé působit i trochu nepatřičně. Když se kapela po přídavku vrátila na pódium, začala konečně pálit ostrými. Rychlejší songy moderního britského střihu typu Metronomy, kytarové i klávesové.

zdroj: iREPORT.cz

Občas možná kapele chyběl pátý člen - klávesák, aby se čtveřice nemusela tak složitě přemisťovat za nástroji. V závěru zazněla i píseň Picking Blueberries, kterou už hráli Charlie Straight, ale nikdy ji nevydali. Spolu s navazujícím singlem Always June tyto songy dovršily večer a příjemně jej uzavřely.

Po Charlie Straight stále zůstává velká mezera. Lake Malawi ji nezaplní. Zato tady ale máme úplně novou a zajímavou kapelu, kterou bychom měli sledovat a popřát jí hodně štěstí.

zdroj: iREPORT.cz