Tak vypadá jeden z projevů vážné psychické poruchy, nemoci nálad. Ty mohou být dlouhodobě skryté, onemocnění je v takzvané remisi (dočasně vymizí všechny příznaky), ale po čase opět udeří. Bipolární afektivní porucha (BAP) dřív známá jako maniodepresivní psychóza je typická změnami (poruchami) nálad. Ty se mohou střídat jako na houpačce, jindy se opakují po delších časovém období. Proto tato neléčitelná nemoc patří mezi deset chorob, které nejvíc poškozují kvalitu života a narušují partnerský život. 

Těžko určit, která fáze je náročnější
Deprese nastupuji nenápadně jako únava, špatná nálada, úzkost, sklíčenost a obavy z neúspěchu. Nemocní si nevěří, jejich sebevědomí se blíží k nule, často nemohou chodit do zaměstnání. Stav se postupně prohlubuje, přechází ve ztrátu energie, apatii, nechutenství, emoční plochost. V nejtěžších případech se jedinec začne sebepoškozovat, uvažuje o smrti, může se pokusit o sebevraždu. Až 10–15 % sebevražd lidé spáchají jako důsledek svého onemocnění BAP. Depresivní epizoda trvá minimálně týden, ale často delší dobu.

Pak přijde mánie. Nálada je na vrcholu, člověk má pocit, že může skály lámat a dokázat nemožné. A podle toho se taky chová. Je neudržitelný: navazuje kontakty, neustále mluví, často velmi chaoticky a nesrozumitelně, vyvíjí neustále aktivity, nemá čas spát a odpočívat, vždyť musí tolik stihnout! Obtěžuje přátele nočními telefonáty či návštěvami bez důvodu a bez tématu, bizarně se obléká, poutá na sebe pozornost. Chová se společensky neúnosně a ohrožuje vlastní rodinu. Rozdává úspory neznámým lidem, nakupuje nesmyslné předměty, zneužívá návykové látky, může se dopouštět trestných činů. U pacientů v této fázi hrozí totální vyčerpání z nedostatku spánku a následné zdravotní komplikace. 

Trpělivost a důsledná léčba
BAP je sice nevyléčitelná, ale při správné terapii a podávání psychofarmak, se dá udržet na uzdě. Nálada se farmaky vyrovná, antipsychotika potlačí manické výkyvy. Nemocný doplňuje léky psychoterapií a psychiatr ve spolupráci s rodinou a blízkými přáteli dokáže s nemocným pracovat tak, aby se výkyvy ideálně neobjevovaly vůbec či pouze v mírných příznacích. Pokud žijete ve vztahu s pacientem s BAP je potřeba mluvit s partnerem o jeho aktuálním stavu a pocitech, abyste dokázala odhadnout, v jaké fázi nemoci se nachází. Nebojte se mu říci, co prožíváte vy a zkuste si vymezit vlastní hranice, za které by neměl jít. Jednejte s ním jako se zdravým, který by si měl uvědomit vlastní nálady, svěřit se s nimi a vždy včas hledat odbornou pomoc. Na specialisty se obraťte i v případě, že máte děti, ty mají vyšší pravděpodobnost genetických dispozic pro totéž onemocnění. Je třeba sledovat případný rozvoj choroby, která se může v pubertě skrývat. BAP se totiž objevuje kolem 21. roku, ale často i dřív (15. až 18. rokem).