Adam Mišík, Johny Machette, Voxel: Mladé naděje české scény?
16. 11. 2013 – 14:00 | Magazín | Redakce Osobnosti.cz | Diskuze:
Mají desítky tisíc fanoušků na sociálních sítích. Fanynky po nich šílí. A právě jedou společné turné. Kdo jsou Adam Mišík, Johny Machette a Voxel? A jak vnímají svůj momentální úspěch? "Jsme teprve na začátku. Chceme dojít mnohem dál," shodují se.
V polovině října odstartovalo vaše společné turné po českých klubech. Jak jste se vlastně dali vy tři dohromady?
Adam: Všichni jsme pod stejným labelem a máme podobnou věkovou cílovou skupinu. Takže nás napadlo, proč se nespojit dohromady a nepřivézt lidem pořádnou bombu!
Johny: Chceme lidi nalákat na to, že všichni tři děláme jiný druh hudby. Tím, že jsme se spojili dohromady, dáváme najevo, že se nijak neškatulkujeme a nevymezujeme a bereme hudbu hlavně jako prostředek, aby se lidi bavili.
Adam: Zakládáme takovou multižánrovou crew. (smích)
Voxel: Chceme, aby byli lidi otevření a aby se vzájemně nehejtovali jen proto, že každý poslouchá něco jiného.
Adam: My tři jsme v pohodě a vzájemně dokážeme ocenit tvorbu těch dalších. Podle koncertů vidíme, že to tak mají i fanoušci, což je skvělý!
Poznávají vás vaši fanoušci na ulici?
Johny: Já s tím mám docela problémy. Moje přítelkyně se mnou nechce nikam chodit, protože mě holky často okoukávaj, přijdou si pro fotku, což je jí nepříjemné. Podobné to je, když někam vyrazím s kamarádama. Mně osobně to nevadí, naopak jsem rád, že za mnou někdo přijde a chce si popovídat. Ale lidem v mém okolí to někdy nepříjemné je.
Co fanynky nejčastěji chtějí? Podpis, fotku, pusu?
Johny: Jednou se mi stalo, že přiběhla holčina, odejmula mě, nic neříkala a pak vykřikla: "Děkuju, miluju tě" a zase utekla. (smích)
Adam: Já jsem jednou v Brně zažil, že mě fanynky zabarikádovaly v šatně. To už je pak trošku za hranou a musí pomoct ochranka.
Johny: Jednou jsem musel z pódia utéct. Skončil koncert a když jsem chtěl odejít, tak lidi zabarikádovali cestu a chtěli podpis a fotku. Na místě nebylo žádné zabezpečení, lidi se hrnuli pod pódium a málem tam jednu holku ušlapali. Proto dáváme na koncertech mimořádný důraz na bezpečnost, aby se nemohlo nikomu nic stát! Taky mě děsí, když lidi zakládají falešné profily na moje jméno, a pak se za mě snaží vydávat.
Adam: Proto říkáme lidem, aby sledovali jen naše oficiální stránky.
Otázka pro Voxela a Johnyho. Žárlí vaše fanynky na vaše přítelkyně?
Johny: Ze začátku ano. Moje přítelkyně kdysi dostávala i výhružné zprávy ve stylu: "Nech ho bejt, stejně je můj."Teď se to obrací a moje fanynky ji brání před těmi zlými.
Z toho, co popisujete, člověk lehce zblbne...
Adam: Všechny tyhle věci kolem nás se dějou, ale zároveň si každý z nás uvědomuje, co je opravdu důležité, a to je dělat dobrou muziku. Jsme teprve na začátku. Chceme dojít mnohem dál a myslím, že zatím ještě nemáme z čeho zblbnout.
Voxel: Pamatuju si, že v době, kdy jsem měl punkrockovou kapelu a vystupoval jsem jen na regionální úrovni, po nás lili pivo, nebo mě občas chtěl někdo zmlátit. A je strašně důležité, ať se ti daří sebevíc, si tyhle začátky uvědomovat, protože vždycky můžeš znovu spadnout na hubu.
Adam: Já jsem začínal, když mi bylo dvanáct. Zkoušeli jsme v zaflusané zkušebně, jezdili jsme největší pajzly a občas na nás přišli třeba jen čtyři lidi. Ale tím si člověk musí projít a o to víc si váží toho, co svými silami dosáhne.
Voxel: To je jeden z důvodů, proč nedokážou uspět lidi ze soutěží jako je Superstar. Někdo si zpívá v koupelně, najednou se ze dne na den objeví v televizi a okamžitě má tisíce fanoušků. Jenže soutěž skončí, oni nemají své písničky a okamžitě přijde odliv a pád. Lidi si myslí, že ta momentální sláva bude trvat věčně, ale není to tak. Když ten posun není postupný a se všemi těmi problémy, které jsme popisovali, nikdy to nemůže dobře skončit.
Celý rozhovor naleznete v odkazu.