7 nejzbytečnějších filmových remaků k Ben Hur
25. 8. 2016 – 16:00 | Magazín | Redakce Osobnosti.cz | Diskuze:
Co by to bylo za filmové léto bez dalšího remaku? Tentokrát si Hollywood (avšak pod taktovkou ruského režiséra Timura Bekmametova) vzal na paškál víc jak čtyřhodinovou klasiku Ben Hur z roku 1959. Očekává se, že nejnovější verze bude spíše vlažnějšího zrna – zvláště ve srovnání s významem někdejšího bijáku. Nešlo by však o první a zřejmě ani poslední zbytečný remake.
Psycho (1998)
Hitchcockovo původní Psycho patří dodnes mezi klíčové základní kameny moderního filmového hororu. Snímek sám o sobě v podstatě založil žánr slasherů, tedy subžánru filmu, v němž pobíhá maniak toužící zabít hlavní hrdiny. Už recyklace premisy Psycha by proto byla zřejmě poněkud nadbytečná. Režisér Gus Van Sant se přesto ve svém remaku pokusil o něco výjimečně zbytečného – natočit původní film znovu, záběr od záběru stejně. Výsledek byl sice zajímavým experimentem pro filmovědce, krom barvy samotné však Van Sant – záměrně! – nevložil do filmu prakticky nic nového či svého. Jakkoliv je tak moderní Psycho pozoruhodné, skutečnosti, že jde o dokonalou kopii již známého, mu nikdo neodpáře.
Věc: Počátek (2011)
Carpenterova Věc z roku 1982 dodnes platí za etalon kvality filmového hororu. Snímek přímo ovlivněný Vetřelcem si vzal na paškál především mentalitu lidí, mezi nimiž se možná ukrývá mimozemská bestie maskující se za člověka. Již dříve jitřila pozornost diváků otázka, co se vlastně stalo na norské základně před premiérou filmu – Věc: Počátek z roku 2011, částečně prequel, částečně remake, na to odpověděla. Nebyl to ani tak špatný film, ve srovnání s o tři dekády mladším předchůdcem však přesto vycházel poněkud jalově. Jeho nejlepší scény toliko kopírovaly nejlepší scény někdejšího bijáku, nakonec tak z něj diváci odcházeli přinejlepším s tužbou připomenout si originál.
Poseidon (2006)
Zatímco původní Dobrodružství Poseidonu vzniklo na vrcholu slávy katastrofických filmů, remake z roku 2006 s Kurtem Russellem přišel v éře docela jiné podoby tohoto žánru. Zatímco v 70. letech se z trikových důvodů točily spíše komorní náměty (např. Ohnivé peklo), dnes už mocná síla počítačů dovoluje nafilmovat klidně bortící se planetu. Poseidon k tomuto neměl čím novým přispět – a snímek, který toliko zrecykloval někdejší story, tak nelze považovat za nic jiného, než zcela zbytečný.
Planeta opic (2001)
Když se v roce 2001 profláklo, že Tim Burton natočí remake planety opic, snad nikoho to nenechávalo chladným. Kultovní režisér Střihorukého Edwarda a Beetlejuice sice skutečně pojal původní (knižní) námět jinak, rozhodně do něj však vložil jenom minimum ze své pověstné představivosti. Film bez srdce i nápadu nějak odplynul do finále, jež navíc svou nelogičností (ačkoliv paradoxně věrnější knize než film z roku 1968) odpudilo i nejvěrnější diváky. Planeta opic se tak sice později dočkala solidního rebootu, s tím však Tim Burton neměl nic společného.
Godzilla (1998, 2014)
Roland Emmerich nebyl nikdy pověstný volbou těch nejoriginálnějších látek – Hvězdná brána v zásadě recyklovala Dänikenovy teorie, Den nezávislosti je zase v zásadě nepřiznaný remake americké Války světů z roku 1953 (včetně některých specifických záběrů nebo virotického řešení). Godzilla z roku 1998, 55 let po původní japonské verzi, však přesto patří mezi jeho nejvýraznější kopie. I tentokrát snímek platí za látku obohacenou o něco nového – infantilní humor, nefungující postavy a jenom vlažné pojetí katastrofáku však z výsledku přesto udělalo nemasný neslaný pokrm. Ani předloňský další remake látce pověst zrovna nenapravil.
Den, kdy se zastavila Země (2008)
V českých luzích a hájích možná nemá předloha Dne, kdy se zastavila Země z roku 1951 zrovna nejvýznamnější pověst, v Americe však platí za něco podobného jako byl náš tehdejší Vynález zkázy a jeho podobná retra – tedy milé sci-fi, které ovlivnilo celou generaci diváků. Remake z roku 2008 se sice snažil přesadit původní příběh, varující před jadernou válkou a zbrojením, do nového kabátku klimatických změn. Nakonec však jalová a nudná režie naservírovala toliko příjemnou úvodní půlhodinu, jenom aby zbytek filmu vyšuměl jako odleželé šampaňské.
Star Trek: Do temnoty (2013)
Za více méně nepřiznaný remake lze počítat i 3 roky starý filmový Star Trek: Do temnoty. Jeho tragédie začala již nepřiznaním recyklační podstaty – ačkoliv fanoušci uhodli, že film tak trochu předělá kultovní Star Trek II: Khanův hněv, producenti vehementně zapírali, že by hlavní záporák s tváří Benedicta Cumberbatche byl novým Khanem. To celé jenom aby se pak v kině ukázalo, že Cumberbatch ve skutečnosti je – chvíle napětí – novým Khanem! Naprosto zbytečná klička a rozpad celé zápletky ve druhé třetině filmu zkazila náladu všem, jimž se nové, akčnější pojetí Star Treku z roku 2009 tolik líbilo.