Super Mario Bros. (1993)
V historii filmů podle her vzniklo mnoho špatných nápadů, snad žádný však nepřekoná ideu natočit film podle hry, v níž dva instalatéři skáčou po houbách a zachrání princeznu před dinosaurem. Super Mario Bros. byl notoricky špatným filmem, dokonce tak moc, až jej Bob Hoskins, představitel jedné z hlavní rolí, prohlásil za nejhorší práci své dlouhé kariéry. Nejbizarnější skutečností filmu je fakt, že s hrami nemá film skoro nic společného. Perličkou nakonec je obskurní scénář, který nemá hlavu ani patu.

zdroj: Distributor

Resident Evil: Odveta (2012)
Prazvláštní adaptací her je rovněž filmová sága Resident Evil. Její specialitou je skutečnost, že ústřední postava Alice (Milla Jovovich) ve hrách nikdy nevystupovala – což je věrnost předloze asi stejného ranku, jako kdyby hlavní postavou filmového Pána prstenů byl Barbar Conan. Filmový Resident Evil si od třetího dílu zcela změnil i vzhled fikčního světa her, takže ačkoliv se poměrně často objevují vedlejší postavy z her, děje se tak obvykle ve zcela jiném kontextu, než tomu bylo původně. Ačkoliv má navíc (již brzy sextalogie) konstantně horší recenze, nějakou zvláštní souhrou okolností se stále natáčejí nové a nové díly.

zdroj: Falcon

Max Payne
Jenom věrnost předloze ovšem není nutně zárukou kvality. Nejlepším příkladem je Max Payne. Ten se, co do změn daných filmovou úpravou, vlastně překvapivě solidně drží první dílu o sebedestruktivním poldovi v utajení. K dobru lze přičíst i skutečnost, že film poměrně věrně emuluje vizuální styl her. Přesto to na solidní výsledek vskutku nestačí. Filmový Max Payne totiž jinak postrádá většinu pozoruhodných prvků, jako je vnitřní monolog hlavní postavy, ale paranoidní přesah či mírná satira amerických filmových žánrů. Částečně je to jistě dané i skutečností, že zatímco některé nápady ve hře působily unikátně (protože je jiné hry neměly), ve filmu jde jenom o opakování toho, co noirové detektivky zkoušely před víc jak půlstoletím.

zdroj: Bontonfilm

Mortal Kombat 2 (1997)
Pojďme ale zpátky k provarům, u kterých se kladné body najít skutečně nedají. Zatímco první Mortal Kombat v roce 1995 totiž překvapil příjemnou nadsázkou a zároveň patosem v nezbytných mezích, druhý díl přetočil šílenost jedničky do maximálních obrátek. Zápletka o prolnutí realit je to, čemu se obvykle říká "excuse plot" čili přibližně "příběh je jen pro parádu". Naopak čeho je hodně, jsou vedlejší postavy – a to do takové míry, že divák není sto se v nich ani trochu orientovat. Šílenost střídá šílenost, takže není divu, že po druhém díle dostala série fatalitku a odebrala se do věčných lovišť.

zdroj: Bontonfilm

House of the Dead
Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být hůř! O režisérovi Uwe Bollovi koluje celá řada temných legend, jedná se totiž o filmaře, který by článek o špatných filmových adaptacích her byl sto naplnit čistě svou vlastní produkcí. Za všechny (Postal, Ve jménu krále 2, BloodRayne, Sám v temnotě...) jmenujme jeho první biják. Tupý akční snímek, který nedává smysl, by ještě nebyl takovým prohřeškem. Boll však do běžné hrané stopáže z ničeho nic prostříhává segmenty z původní hry, a to ještě v momentech, kdy divák nemám šanci pochopit, proč se tak děje. Vše pak korunují zbytečné zpomalovačky ve scénách, kdy se z party teenagerů najednou stane sehrané komando...

zdroj: H.C.E.

Doom

I když se v minulé dekádě filmů podle her ujali profíci, neznamenalo to nutně vítězství. A tak vznikl Doom – snímek inspirovaný slavnou herní střílečkou, obsahující maximálně deset minut soubojů, jehož zápletka nemá s předlohou skoro nic společného, snad krom unikátní pětiminutové scény z očí hlavní postavy. Ta však celkový šedivý dojem nezachraňuje. Doom se nejvíce proslavil tím, že se většina dobových recenzí shodla v tom, že zábavnější než sledovat film, je jednoduše koukat na někoho, jak hraje původní hru.

zdroj: Bontonfilm

DOA: Na život a na smrt
To nejlepší však patří až na konec. DOA: Na život a na smrt, to je skutečně liga výjimečných! Ve svém půdorysu jde vlastně o totéž jako Mortal Kombat - jenom s tím rozdílem, že tentokrát se zde perou prakticky čistě polonahé ženy. Film o inteligenci rozbitého toastovače je ptákovinou nejvyššího kalibru, u níž se zřejmě záměr režiséra podařil na jedničku, avšak to jen podtrhuje, že už původní nápad páchl na sto honů. Dokonalý film na parties a vymývárna, jak se patří, je sice zapamatováníhodná, pošramocenou pověst herním filmům však věru nespravuje.

zdroj: H.C.E.