6 nejlepších jazzmanů historie
zdroj: Profimedia

6 nejlepších jazzmanů historie

20. 6. 2016 – 13:00 | Magazín | Redakce Osobnosti.cz | Diskuze:

Jazz je původně americký hudební styl, který vznikl na začátku 20. století. Nejen v americe, ale také u nás má jazz celou řadu posluchačů. Šest z nejvýznamnějších osobností jeho dějin budete možná znát i vy – když ne pro jejich jména, tak rozhodně pro jejich hudbu.

Billie Holiday

Procítěný, emotivní přednes – tím se proslavila jazzová zpěvačka Billie Holiday v polovině 20. století. Vnučka černé otrokyně a bílého irského plantážníka měla k drsným motivům jazzu blízko - v mládí si v Harlemu přivydělávala i jako prostitutka. Přínosem žánru byla netradiční inspirace – její smyslný zpěv a intonace byly totiž převzaty od hudebních nástrojů jazzu. Billie je zřejmě nejvýznamnější jazzovou zpěvačkou vůbec, ač ji na paty šlapou Sarah Vaughan a Ella Fizgerald. Dočkala se za to několika posmrtně udělených cen v Síni slávy Grammy.

zdroj: Archiv

Miles Davis

Naproti tomu Miles Davis byl především znám jako trumpetista, ačkoliv krom toho rovněž skládal a vedl několik uskupení. Milesovou specialitou byl um dodat vystoupení zdání improvizace, čímž uměl překvapit publikum. Mnohem podstatnější je však jeho nehynoucí chuť experimentovat a zkoušet nové formy jazzu. V pozdější fázi působení položil i základy jazz-rocku, z něhož lvím dílem čerpá i Bobby McFerrin, stejně jako funku a dokonce i techna. Dočkal se díky tomu i uvedení do Rock'n'rollové síně slávy. Miles se navíc již za svého života stal ikonickou tváří jazzu, což přimělo i jiné muzikanty zkusit kráčet v jeho stopách.

zdroj: Archiv

Benny Goodman

I když začínal u swingu a vysloužil si za to dokonce titul jeho krále, Benny Goodman se od 30. let stále významněji zajímal i o jazz a pomohl jej formovat v jeho nejzranitelnějších letech. Krom hudby byl bělošský Benny Goodman významný i pro legitimizaci jazzu. V době segregace vedl jednu z nejznámějších jazzových formací. Jeho jazzový koncert v Carnegie Hall v lednu 1938 je doslova popisován jako okamžik, kdy jazz vyšel z ulity černošské hudby a začal být přijímán celou veřejností. Jazzu zůstal věrný ještě dlouho poté, ke konci života se navíc začal významně zajímat také o vážnou hudbu.

zdroj: Archiv

Duke Ellington

Víc než padesátiletou kariérou se mohl pochlubit pianista a kapelník Duke Ellington. Již od 20. let se zaučoval v Harlemu a získal celostátní věhlas, jeho kreativní využití větších hudebních formací ke hraní jazzu mu ve 30. letech zajistilo i ikonické turné po Evropě. Ellingtonovy formace a orchestry byly inkubátorem řady pozdějších performerů. Ironií je, že Ellington sám nemluvil o jazzu jako o jazzu, nýbrž jako o "hudbě" – dával přednost povýšení stylu jako americké hudby, nikoliv jeho svazování škatulkami. Snad i proto si půjčoval či naopak ovlivnil proudy jako soul, gospel, blues či klasickou hudbu. Ellington je díky tomu označován za někoho, kdo z jazzu ukoval skutečně uměleckou formu vyjádření.

zdroj: Archiv

Charlie Parker

Hlavní důvod existence formy jazzu kladoucí důraz na improvizaci známé jako bebop se jmenuje Charlie Parker. Tenhle saxofonista z Kansas City se do New Yorku zpočátku přestěhoval za prací a živil se i jako umývač nádobí. Volný čas si však krátil na jamovacích sezeních, kde se namísto dopředu nadiktované formy dává prostor kreativitě a využití momentu. Právě odtud pak přišel bebop. Parker byl velmi netradičním muzikantem, a není divu, že platil rovněž za člena subkultury hipsterů v době, kdy tento pojem ještě označoval primárně bílé fanoušky jazzu a černošské subkultury.

zdroj: Archiv

Louis Armstrong

Na vrcholu však musí stanout jedině dodnes populární persona Louise Armstronga. Jeho neuvěřitelné kreace s trumpetou a ikonický chraplák mu zajistily místo mezi nejvýznamnějšími muzikanty století, a to celosvětově. Armstrong byl dárkem, který nepřestával dávat – nejenže inspiroval pozdější performery jako Franka Sinatru, ale i současníky jako Milese Davise. Rodák z New Orleans navždy spojil jazz s jižanskými tóny, přičemž ačkoliv vrcholu dosáhl zřejmě ve 40. letech, působil prakticky do svého úmrtí v roce 1971. Šest let přes svou smrtí navštívil i Československo.

zdroj: Archiv

Zatím bez komentáře, buďte první!