Smrt čeká všude (2008)
Snímek Kathryn Bigelow sice utržil Oscara a byl opěvován za reprezentaci mentálních muk řady vojáků, z hlediska taktiky a chování vojáků byl však autentický asi jako Hvězdná brána. Ústřední tři postavy běžně realizuje mise sahající daleko za hranice pyrotechniky a navíc bez jakéhokoliv jištění, hlavní hrdina seržant James si jen tak odběhne do okupovaného města, rozkazy se respektují s disciplínou průměrného teenagera. Bývalý britský armádní pyrotechnik Guy Marot o filmu řekl, že "Z vojáků dělá horkokrevné, iracionální maniaky bez špetky disciplinovanosti. (Film) je extrémně neuctivý k mnoha důstojníkům, kteří položili za službu život". Paradoxní je, že následující film Bigelow - 30 minut po půlnoci o honu na Usámu bin Ládina - je svého druhu daleko autentičtějším dílem. Snad to tedy znamená, že si režisérka vzala kritiku k srdci.

zdroj: tisková zpráva

Pearl Harbor (2001)
Kritizovat (ne)slavný snímek Michaela Baye se mezi diváky nejen válečných filmů stalo již určitou tradicí - Pearl Harbor má krom nepřesností celou řadu dalších problémů, v čele s melodramatickou zápletkou a absurdní představou o leteckých soubojích. V čele historických hoaxů je už úvodní premisa amerického pilota USAAF sloužícího v RAF - něco podobného britské regule výslovně zakazovaly. Civilní dobrovolníci se přidat mohli, ti by však následně měli problém na oplátku sloužit v americkém vojenském letectvu. Celá řada chyb je i ve scéně japonského útoku na titulní přístav - ačkoliv si útok na Pearl Harbor vyžádal velký počet vojenských obětí, civilních bylo ve skutečnosti překvapivé minimum. Japonci sice shodili bombu na nemocnici, ta však zabila "pouze" jediného zdravotníka. Většina z 68 civilních obětí byla navíc zřejmě paradoxně způsobena protiletadlovou palbou amerických obránců, jejíž projektily po balistické křivce dopadaly do civilních oblastí. Něco podobného by se však do patriotického snímku, jakým Pearl Harbor bezesporu je, vyloženě nehodilo.

Pearl Harbor | zdroj: Falcon

Ponorka U-571 (2000)
I Pearl Harbor je však menším viníkem, než pozapomenuté drama Ponorka U-571, v němž hrdinná americká ponorka lstivým plánem obsadí titulní německou ponorku a ukořistí zde exemplář šifrovacího přístroje Enigma. Nic z toho, co film popisuje, se totiž nikdy nestalo - na zajetí Enigmy sice došlo, byli to však britští námořníci, kteří tak v květnu 1941 učinili - víc jak půl roku před tím, než byly do války vtáhnuty Spojené státy. Britská operace byla navíc relativně méně dramatičtější - zajatým plavidlem byla ponorka U-110, jež byla donucena k vynoření vlivem poškození v komplikované námořní bitvě. Německá posádka se rozhodla urychleně opustit plavidlo a vzdát se v přesvědčení, že poškození U-110 je příliš velké. U-110 se však potopit nechtěla, a něž se Němci mohli vrátit zpátky a zničit citlivé materiály včetně Enigmy, bylo příliš pozdě. Americké námořnictvo získalo "svou" první Enigmu až v roce 1944, samotná německá ponorka U-571 pak byla ve stejný rok potopena u pobřeží Irska rovněž královským námořnictvem.

zdroj: tisková zpráva

Nepřítel před branami (2001)
Když se příběh z východní fronty druhé světové války jme natočit francouzský režisér s britskými herci v hlavních rolích, je obvykle zaděláno na malér - a to jakkoliv je snaha ukázat západním divákům východní frontu vlastně skrze naskrz sympatická. Nepřítel před branami zpropagoval celou řadu mýtů jako nedostatek běžných pušek v Rudé armádě (ve skutečnosti velmi výjimečný), historicky neexistuje ani záznam zteče, při níž by byla zbraní vybavena jenom polovina rudoarmějců. Zajcevova role pro celou bitvu o Stalingrad je nafouknutá, postava jeho přítele Kulikova pak byla vymyšlena čistě jen pro film. Nedošlo zřejmě ani na ústřední duel mezi Zajcevem a Königem, německým odstřelovačem hraným Edem Harrisem. Zajcev sice ve svých pamětech duel zmiňuje, v záznamech německých armád ovšem o majoru "Erwinu Königovi" není ani zmínka. Vzhledem k tomu, že Harrisova postava ve filmu sloužila jako eso Wermachtu, by bylo podobné přehlédnutí mimořádně zvláštní.

zdroj: tisková zpráva

Četa (1986)
Podobně jako Smrt čeká všude byla i Četa režiséra Olivera Stonea oslavována jako vrchovatě protiválečný snímek ukazující dopad vietnamské války na vojákovu mysl. Ústřední konflikt filmu mezi dvěma důstojníky jedné jednotky byl však přesto, či možná spíše právě proto haněn skutečnými veterány. Snímek znázorňoval velmi dysfunkční a velmi atypické mužstvo - ne snad, že by podobný scénář nemohl nikdy nastat, podle pamětníků by to však bylo notně výjimečné, a dost možná by z toho byla historická kauza. Není to však ve filmařině nic moc výjimečného - taktéž pro psychologickou rovinu opěvovaný Mariňák (2005) sklidil kritiku od skutečných mariňáků za vysoce neprofesionální a až iracionální chování jejich filmových protipólů. Snad není jednoduché ztvárnit mentální cenu války bez jisté tvůrčí licence. Snad se však Mel Gibson zároveň podobným přešlapům vyhne.

zdroj: tisková zpráva