Tron: Legacy

Nebude žádným přeháněním říct, že nebýt alba od Daft Punk, jenom stěží by měl Tron: Legacy alespoň své průměrné hodnocení. Pokud se někde o filmu mluvilo, tak primárně v souvislosti s jeho hudbou. Daft Punk byl také nejvýraznější středobod celé reklamní kampaně. Antisepticky poskládaný film, navazující na zapomenutý blockbuster z počátku 80. let, totiž jinak nezaujal ani svou story, ani svými hrdiny. Na to, že se v něm představil Jeff Bridges či Olivia Wilde šlo až o překvapivě lichý zážitek... Díky hudbě však Tron: Legacy zůstává dodnes stále v povědomí.

zdroj: Archiv

Prometheus

Nemlich podobně na tom byl nešťastný počin Ridneyho Scotta, jež měl/neměl (podle toho, koho se zeptáte) být předehrou ke sci-fi hororu Vetřelec. Prometheus představil jalový tým vědátorů, jimž pro jejich nelogické chování divák prakticky přál krutou smrt. To celé po boku narážek na Vetřelce, jež filmem nebyly nikdy dopovězeny. Soundtrack spolu se solidní kamerou přesto dovedl vykouzlit ambientní, hororovou atmosféru a hlavní motiv na minimalistické lize dovede dodnes kopat slušnou ligu.

zdroj: Archiv

Policejní akademie

Předtím, než tu byly Prci, prci, prcičky, platila za nejlepší ligu vygumovaných sprostých komedií klasická Policejní akademie. Položte si však ruku na srdce - pamatujete si něco z ústředního hudebního motivu jiných teenagerských komedií? Tak vidíte. Policejní akademie je však jiná. Její hlavní "pochodový" motiv by se sice klidně mohl vyjímat ve Hvězdných válkách, nějakou zvláštní shodou okolností ovšem solidně dovede fungovat i v jednoduché, nenáročné komedii.

zdroj: Archiv

Velký Gatsby

Doposud jsme se věnovali toliko scénické hudbě vytvořené čistě pro film, ani soundtracky složené z populární hudby však nemusejí nutně být jenom na okrasu. Dokázal to třebas soundtrack ke Strážcům, jenž ironicky doplňoval dění na plátně. Podobně osudově dokreslil triviální zápletku (film podle novely prostě nemůže obsahovat přehršle děje) poslední adaptace Velkého Gatsbyho od režiséra Baze Luhrmanna.

zdroj: Archiv

Flash Gordon

I když to byl velký kumšt, podařilo se v 80. letech ve filmu Flash Gordon natočit ještě primitivnější space operu, než jakou byly Hvězdné války - nejde o kritiku, nýbrž konstatování. Flash Gordon byl po všech ohledech nekonečně naivnější, jednodušší, morálně černobílejší a všeobecně nepravděpodobný. V podstatě jediné, jak mohl fungovat, byla parodie. Legendární soundtrack skupiny Queen přesto veškeré Flashově naivitě dodal na puncu čehosi výjimečného a heroického. A to ačkoliv slova ústředního motivu sama o sobě také mnoho rozumu nepobrala...

zdroj: Archiv