4) Vydávání všeho, co s danou osobou alespoň trochu souviselo

Jenom protože slavný spisovatel či režisér zemře, nemusí to znamenat konec jeho kariéry. Pokud daná persona za svůj život schovala do trezoru či šuplete alespoň část ze své produkce, vemte na to jed, že dříve či později budou tyto nekvalitní odřezky sesumírovány, úhledně zabaleny a vypuštěny mezi hladové masy.

K podobnému návratu není potřeba supermoderních technologií, a tak si jej v nějaké podobě užíváme již po několik dekád. Příkladem může být spisovatel Frank Herbert, autor slavné románové série Duna. Jeho skon by si teoreticky vyžádal zrušení příběhů z jeho fascinujícího světa - stačila však série poznámek a jeho syn Brian Herbert spolu s Kevinem J. Andersonem byli s to napsat celou dvojici dalších pokračování a dvě další trilogie! Co na tom, že v kvalitě nedosahují valných výsledků - Herbertovo dílo díky nim žije dále!

3) Je libo chat s (mrtvou) celebritou?

Pokud by snad kreativitě napumpované množinou poznámek na kapesnících došel dech, nabízí se supermoderní možnost číst si někdejší moudra v novém obalu. Takový Kurt Vonnegut má na Twitteru solidních 205 tisíc fanoušků, ačkoliv je už 10 let po smrti. Profil přitom v zásadě přežvýkává a znovu předkládá jeho někdejší citace.

Facebook již nějaký čas dává možnost překovat profil zesnulého uživatele do profilu památečního. Zároveň existují aplikace, které umějí samy vygenerovat nový status ze statusů starých. Jejich efektivita a přesnost je poměrně diskutabilní, navíc jen variují, co již bylo realizováno. Teoreticky by ale nic nemělo stát v cestě jejich postupné dokonalizaci. Aktualizací vašeho otravného známého se tak nezbavíte ani po jeho nevyhnutelném odchodu na onen svět. Dobrá zpráva je, že i pro něj platí totéž!

2) Smrt není překážkou vydání nového alba

Mohlo by se zdát, že úmrtí může být pro zpěváka definitivou, kde však ty loňské sněhy jsou! Jak nejlépe ukázal příklad Michaela Jacksona, na opakované vydávání nejrůznějších best off alb a remixů starých songů, potažmo záznamy virtuálních koncertů, není nikdy pozdě - a smrtí mnoho celebrit na hodnotě jedině získá! I pokud by snad seznam variovaných songů přece jenom časem došel, nemusejí producenti nutně házet flintu do žita.

U nás v Česku moc dobře víme, že revivaly slavných kapel jsou perfektním způsobem, jak si dopřát hlasu skoro Freddieho Mercuryho i v druhé dekádě 21. století. Revivaly, pravda, bývají na míle vzdálené od autentického zážitku, zde však podá pomocnou ruku moderní technologie. Simulátory hlasů jako je Vocaloid zvládají již nyní obstojně emulovat specifické lidské hlasivky, a tato technologie se bude s nástupem robotiky jenom zlepšovat. Pro hudební průmysl tak budou zpěváci doslova nesmrtelní!

1) Digitalizovaní herci budou hrát navždy

A neplatí to jenom pro zpívající, ale i hrající celebrity. Znovuoživování slavných tváří je staré již zhruba dekádu. Již v roce 2004 byl "oživen" Sir Laurence Olivier, dočkal se krátkého oživení ve filmu Captain Sky, na konci loňského roku pak štafetu převzal Peter Cushing v nových Hvězdných válkách. Technologie, pravda, stále dává znát, že sledujete jenom komplexní render. Ale za oněch 12 let přesto výrazně pokročila kupředu.

Je tak jenom otázkou času, až se ikony popkultury 20. století dočkají robotické či digitální verze, která bude daleko hůře rozeznatelná od svého původního já. Rok 2016 ilustroval, že ani slavní nejsou nesmrtelní - poptávka po nich je však stále markantní. Ruku v ruce s tím, tak bude přibývat i podobných návratů někdejších matadorů hudebního světa či stříbrného plátna. Snad nejde o oživování, v jaké doufali někdejší ikony, v 21. století však platí, že ani nesmrtelnost už není, co bývala.