4) Eisstockschießen

Germánský Eisstockschießen neboli „Bavorský curling“ je mírně zvláštní variací tradičního curlingu populární zejména v oblasti Alp. Cílem je podobně vyslat místní variaci na „hrací kámen“ směrem ke vzdálenému cíli – kdo se k němu dostane nejblíže, vyhrává. Hra má i distanční variaci spočívající ve snaze jednoduše svůj předmět vrhnout co nejdále.

Na zimní olympiádě se Bavorský curling objevil jen dvakrát. Poprvé v roce 1936 při hrách v nacistickém Německu a podruhé v roce 1964 při hrách v Innsbrucku. Jak je vidět, sport trochu příliš podobný tradičnímu curlingu byl připuštěn spíše jako úlitba hostitelské zemi. Ani v jednom případě se rozhodně nestal masovým koníčkem.

zdroj: tisková zpráva

3) Bandy

Podobně jako "bavorský curling", také bandy je variací na jiný dobře známý sport - jakýsi hokej. Je vlastně pravděpodobné, že bandy platí za předchůdce tradičního hokeje. Hra jako taková připomíná hokej již na první pohled - namísto puku se však dva týmy přetahují o malý míček, liší se také struktura zápasu. Ten je jako ve fotbale rozdělen na dvě poloviny o 45 minutách.

Na olympiádu se bandy dostal jaksi na polovic. Na hrách v Oslu v roce 1952 proběhlo klání v něm jako v demonstračním sportu. Oficiální klání v rámci olympiády však doposud neproběhlo. Už se zdálo, že na něj může dojít ve hrách v Soči, nakonec je však možné, že si na něj počkáme až do roku 2022.

zdroj: tisková zpráva

2) Rychlostní lyžování

V moderní éře plné nejrůznějších bezpečnostních zásad působí rychlostní lyžování dojmem statisticky nevyhnutelného smrtelného zranění. Disciplína je o tom, jak také zní – cílem je rozjet své lyže při jízdě z kopce, jak nejrychleji to vůbec jde. Jízda není na rozdíl od skoků na lyžích příliš omezená a to v minulosti vedlo k některým skutečně brutálním rychlostem!

Na ZOH se rychlostní lyžování objevilo jenom jednou – na hrách v roce 1992 ve Francii. Zlatá medaile tehdy putovala domácímu závodníkovi, který na lyžích dosáhl neuvěřitelných 229,299 km/h! Promptně na to se však zabil švýcarský závodník, a to vedlo ke krátkému životu tohoto sportu.

zdroj: tisková zpráva

1) Závody psích spřežení

Zní to vlastně skoro jako paradox – zimní olympijské hry nedisponují disciplínou, která je jedním z nejarchetypálnějších zimních sportů vůbec! Závody psích spřežení na dlouhé tratě jsou však vyčerpávající pro své lidské i psí účastníky. Ve své „pravé“ podobě by na něco takového na olympiádě nejspíše nebyl příliš čas.

Jediný pokus v rámci ZOH o závody psích spřežení tak proběhl v roce 1932, kdy spolu závodilo několik saní na vzdálenost 40 km. Není však mnoho zemí, které se pokusu zúčastnily – závodily tak mezi sebou jenom saně USA a Kanady. Druhý stát nakonec zvítězil. Disciplína by navíc dnes byla zřejmě velmi kontroverzní kvůli ochraně práv zvířat.

zdroj: tisková zpráva