3) Metallica by měla ignorovat fanoušky

Jedním z paradoxů kapely jménem Metallica je skutečnost, že metal jako takový na vrcholu své slávy v druhé půlce 90. let vlastně nehrála. Formace se tehdy proslavila kytarovými sóly a tklivými alternativně rockovými baladami, které ji dodaly na popularitě - zároveň však taktéž popudily staré fanoušky. A tak byl čas se kát.

Dávalo proto smysl, když se Metallica v novém miléniu vrátila alby St. Anger a Death Magnetic tak trochu nazpět ke kořenům. Problém je, že tím potěšila jenom své někdejší fanoušky a naopak se ztratila posluchačům, které oslovila na vrcholu slávy. Přitom je vidět, že experimentování členy kapely bavilo daleko víc než vynucená hra na hrubost.

zdroj: Profimedia

2) Foo Fighters by se měli početně zredukovat

Jméno typu Foo Fighters má na triku samozřejmě celou řadu legendárních songů - problém je, že skoro všechny z nich patří do 90. let. Hlavním guru kapely je samozřejmě geniální Dave Grohl, který začínal již v Nirvaně. V nejlepší formě však Foo Fighters byli během tria svých prvních alb - než začali masivně přibírat další a další členy, jako kytaristu Chrise Shifletta, kteří do té doby progresivní trend poněkud rozmělnili.

Nynější počet členů čítá patero současných, další dva bývalé, a k tomu i pětici dalších "externistů" pro turné. Foo Fighters nehrají špatně, jenom se v uplynulých 17 letech příliš nezměnili, a spolu s tím přichází i stagnace a letargie. Na cenách Grammy byste to sice nepoznali, poslední získalo nedávné album Wasting Light, ale ruku na srdce - Foo Fighters už zkrátka zdaleka nevyvolávají takové emoce jako dřív.

Foo Fighters | zdroj: Profimedia

1) Linkin Park by neměli zpívat

Nelze samozřejmě a priori označit Linkin Park za špatnou kapelu - zároveň ale nemůžeme popřít ani skutečnost, že jde o ten typ kapely, jejíž poslech je u většiny lidí ostře vymezen počátkem a koncem puberty, občas říznutý návaly nostalgické deprese. Bolestínské texty Linkinů zkrátka postarší cyniky přimějí k očím vsloup.

Pokud se přitom soustředíme jenom na instrumentální projev, Linkin Park se najednou vyloupne jako povážlivě zajímavý projekt! Například Mike Shinoda, jeden z dvojice vokalistů Linkinů, má na triku i krutě industriální soundtrack pro film The Raid: Redemption, v němž se povážlivě málo (vůbec) mluví. A to je dobře! Kdyby snad Linkin Park zcela vypustil své tklivé teen texty, mohl by se zařadit klidně po bok takových Daft Punk!

zdroj: Profimedia