zavřít

4 největší komiksové kontroverze


Sprosté hlášky, prostřelené lebky a černočerný humor – s tímhle mixem od čtvrtka do našich kin vtrhnul komiksový antihrdina Deadpool, a leckomu možná právě proto hne žlučí. Nebylo by to poprvé. I když komiksy nikdy nebyly natolik kontroverzní jako mnohé filmy, hudební skupiny nebo videohry, ani jim se nevyhnulo zajímavé čeření emocí. Zjistěte, kdy morální škarohlídi mávali prstem nejčastěji.

zdroj: Archiv

Constantine versus Columbine

Komiks Hellblazer, který je ve své filmové inkarnaci znám jako snímek Constantine s Keanu Reevesem, je sám o sobě relativně netradiční látka. Namísto superhrdinů v barevných trikotech totiž pojednává o vymítači démonů Johnu Constantinovi, který si rád vypije a zakouří, přičemž vedle noirových elementů jsou komiksu vlastní i náboženské motivy či dospělácké pojetí násilí. Přesto to byl právě Hellblazer, který ve svém krátkém 141. vydání skrze příběh jménem Shoot reflektoval tou dobou nedávnou střelbu na škole v Columbine – skrze příběh o fiktivním střeleckém běsnění ve školním prostředí. A neobešlo se to bez kontroverze.

hellblazer-shoot

Shoot paradoxně vznikl několik měsíců před tragickou střelbou, do vydání však šel v těsném závěru po ní, kdy byla mediální hysterie na svém absolutním vrcholu. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Vydavatel DC těsně před vydáním navrhl změnu zápletky, to však autor Warren Ellis odmítl. Komiks byl proto v důsledku mediální hysterie stažen z prodeje a na dlouhé roky v rámci autocenzury zakázán. Na prolomení vln a novou publikaci došlo až v roce 2010.

Drogové období Mickey Mouse

Sedmdesátá léta byla obdobím řady změn v komiksovém médiu. Vznikaly umělecké projekty a autoři jako Art Spiegelman, známý pro komiks Maus pojednávající o holocaustu, se odvážili s komiksy dělat kousky do té doby nepředstavitelné. Avšak i tradiční komiksová vydavatelství najednou pocítila nové možnosti. Zřejmě nejvíce rozporuplný byl v tomto ohledu komiks Air Pirates Funnies od stejnojmenné autorské skupiny. Nejenže se hemžil sexem a drogami, ale jeho autoři se nebáli do takového prostředí vpustit takovou kultovní a nevinnou postavu, jako byl myšák Mickey. Disney z toho nebyl nadšen a záležitost rychle skončila u soudu.

pirates zdroj:Archiv

Zlomové soudní přelíčení se zabývalo takovými chuťovkami, jako psem Plutem jako králem podstavění nebo Mickey Mousem žadonícím svou krásku Minnie o soulož. Záležitost skončila dle očekávání – Disney spor o zneužití svého duševního vlastnictví vyhrálo, tvůrcům Air Pirates to však nezamezilo pokračovat ve stejném stylu nadále. Jejich pokusy je vyšly na rychlá stažení, placení mnohasettisícových penalizací… a kultovní status bez komiksovými fajnšmekry. Komiks mimo oběh ční dodnes, je však ceněným sběratelským artiklem.

Pornografické Ztracené dívky

Komiksový scénárista Alan Moore se kontroverze nikdy nebál - autor tak známých sérií jako Watchmen, která si brala na paškál zjevné kopie nejznámějších postav Marvelu i DC, či V jako vendeta, jenž přímo vyzývala Thatherovskou Británii, však paradoxně nejvíce tnul do živého svou sérií Ztracené dívky. Jejím předmětem bylo setkání trojice dospělých hrdinek pohádkové literatury, Alenky z Říše divů, Dorotky z Čaroděje ze země Oz a Wendy z Petra Pana, které v roce 1913 popisují své vzájemné sexuální eskapády…

lostgirls

Ačkoliv se tato kauza obešla bez přílišných právních tahanic, především kvůli stáři zdrojové látky, mnozí distributoři ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii komiks nikdy nezařadili do prodeje. Především v Moorově domovské Anglii se cenzoři obávali přílišné “obscenity”. Někteří z tvůrčího týmu očekávali zákaz dílem zákonů proti zobrazování sexuálních aktů mladistvých, na ten však nakonec nedošlo. Ztracené dívky, hraničící s uměleckou pornografií, jsou populárním artickem dodnes.

Velká panika z roku 1954

Žádná z kontroverzí se však nemůže rovnat situaci, která na komiksové scéně nastala po kauze z roku 1954. Doktor Fredric Wertham tehdy zvládl poškodit komiksy napříč celým trhem jediným skutkem – vydáním své knihy Seduction of the Innocent, v níž tvrdil, že komiksové sešitky o superhrdinech mění mladou generaci do vražedných, sexem posedlých deviantů. Jednalo se v zásadě o stejnou morální paniku, jakou se o necelé půlstoletí později staly videohry. V reakci na popularitu knihy se vydavatelé rozhodli na vytvoření autocenzorské/ratingové instituce Comics Code Authority, která by zaručila mravní čistotu.

18f5xh7ip2jgzjpg zdroj:Archiv

Problém byl, že Wertham považoval za rizikové i zcela nevinné příběhové elementy - vedle i homosexuality nepřímo implikované skrze přátelství šlo mimo jiné o vytváření morálně nejednoznačných nebo záporných postav, anebo třeba přítomnost slov jako “zombie” nebo “vlkodlak”. CDA tak přes své síto v zásadě nepustila žádný zábavnější/odvážnější komiks, a sebepoškozující rána například potopila tehdy velmi populární vydavatelství EC Comics zaměřené na sci-fi, satiru a horory. A zkuste tvořit satiru bez kontroverze a horor bez monster.

Snaha nikoho nenaštvat ale vedla k takové absurditě jako zákazu černošského komiksového protagonisty. Třešničkou zůstává, že CDA byla zrušena teprve před pěti lety! Jako první se jí přestal v roce 2001 řídit Marvel, DC a další jeho příklad následovali teprve v roce 2010-11.


Osobnosti a filmy v článku