1. Santa Claus jako komerční vynález

Každý snad nejspíše ví, že přímou inspirací pro globálně nejslavnějšího dárkonoše byl svatý Mikuláš, tedy stejná persona, jež na 5. či 6. prosince nosí dětem cukroví i v našich končinách. Svého druhu jde o autentičtější pojetí - svatý Mikuláš nosil dárky dětem už ve středověku (myšleno samozřejmě jako tradice, nikoliv doslova - skutečný svatý Mikuláš nepřežil 4. století našeho letopočtu...). Jenže moderní verze Santa Clause je přesto odlišná od pojetí, jaké měla byť jen století nazpět.

Kdy tedy rudý fousáč začal vypadat tak, jako ho dnes známe? Stalo se tak díky nápadu sodovkárny White Rock, která začala rudého Santa Clause prominentně využívat ve svých reklamách. Ačkoliv rudá podoba kolovala popkulturou již dříve, teprve reklamní nápoj - později ještě masivněji zpopularizovaný jinou sodovkárnou Coca-Colou - dala světu Santa Clause, jež dnes všichni milujeme (popřípadě spíše nenávidíme).

2. Ježíšek, protestantská ikona

Už jsme zmínili, že svatý Mikuláš nosil dárky ve středověku. Co však vlastně stojí za "našim" Ježíškem a jak došlo na jeho kariéru v distribuci hraček? Představa, že by nejvyšší ikona křesťanské věrouky měla nosit dárky, nota bene ve své mladé podobě, je poměrně obskurní, i ona má však náležitě temný původ ve válkách, které spolu na počátku novověku vedli katolíci a protestanti.

Ti druzí sídlící v Německu stále chtěli dodržovat vánoční zvyky, odmítali však, aby dárky nosili svatí patroni - a tak začal v průběhu 16. století dárky jejich dětem dodávat právě zdrobnělý Ježíšek v den narození Ježíše Krista, tedy na 25. prosince. Zatímco na západ od Německa přetrval zvyk se svatým Mikulášem, z jehož se zejména v Nizozemí stal nakonec Santa Claus, u nás jako v poněmčeném regionu vytlačil Ježíšek Mikuláše zcela - nikoliv kvůli starosti o děti, ale pro půtky mezi dvěma sekcemi křesťanství.

3. Prosinec jako smíření s pohany

Paradoxně ani datum našich vánoc není historií zrovna garantované. V původním smyslu mají vánoce oslavovat narození Ježíše Krista - problém je, že Bible nespecifikovala ani datum, ani roční období této události. Trvalo skoro dvě století, než Klement z Alexandrie ve svých spiscích jako první (ze zdrojů, jež máme dodnes dochované) zmínil jako datum narození Krista... 20. května. Anebo 21. března. Anebo 21. dubna. Či 15. dubna. A ještě několik dalších, jež uváděli jiní mudrcové před nimi. Rozhodně žádný z nich však nemluvil o prosinci. Trvalo skoro 150 dalších let, než se v kronikách poprvé objevilo datum 25. prosince, jiné prameny z této doby ale mluví zase o 6. lednu. Nutno zmínit, že tou dobou kolem data neexistoval žádný svátek – historicky daleko dříve než vánoce slavili křesťané Velikonoce.

V zásadě existují dvě teorie, jež vysvětlují, proč věřící začali původně pravděpodobně jarní datum slavit v prosince - podle první šlo o vykradení pohanských oslav zimního slunovratu, snad ve snaze do svých řad pohany přivábit, snad naopak jako vyjádření smíru vůči pohanům. Druhá, notně teologičtější teze mluví o tom, že Ježíš zemřel a byl "počat" ve stejný den, přičemž datum smrti z věrouky již známe - z jeho data pak nepříliš komplexními kalkulacemi teologové nakonec dopočetli datum 25. prosince jako datum porodu, pokud by na početí došlo na jaře.

4. Ponožky jako boj proti prostituci

Ještě na okamžik se vrátíme k amerikanizovanější verzi vánoc, konkrétně její zvyk darovat předměty do ponožek. I její původ je totiž náležitě obskurní - původně zřejmě pochází z legendy opět nepřekvapivě spojené se svatým Mikulášem, jež prý jednoho dne kdysi ve 4. století navštívil rodinu chudého otce několika dcer, jež lamentoval, že kvůli absenci bohatství nemá na věno pro dcery, a ty tak zůstanou navždy na ocet. To by pro ně tehdy znamenalo jediné - nutnost se živit prostitucí, anebo smrt hladem.

Mikuláš proto prý potají v noci navštívil příbytek rodiny se zlatem přineseným ve třech měšcích, jež mělo krizi učinit zadost. Venku za oknem však viděl tři páry ponožek sušených po vyprání - a měšce proto uložil do každé z nich. Nejenže je tak zachránil od nejstaršího řemesla (pravděpodobně), ale navíc tím založil zvyk, o jehož temném původu nemají děti na západ od našich hranic obvykle ani ponětí!

5. Stromeček jako asimilace pohanských zvyků

Na závěr se vrátíme do našich končin, konkrétně rovnou k vánočnímu stromečku! Možná víte, že jeho tradice není příliš stará - v našich končinách má sotva něco přes 100 až 150 let, první dochovaná zmínka o osvětleném vánočním stromku dokonce pochází až z brémské kroniky z roku 1570. Stejně jako většina našich vánočních zvyklostí, i tato pochází z Německa, kde se až v průběhu 18. a 19. století stal stromeček normou - a to původně jenom u bohatých rodin. Stalo se tak zřejmě opět v rámci vymezení se vůči původnímu katolickému zvyku betlémů, přičemž nejprve byly stromy o vánocích pouze na náměstích, později si "zmenšené" verze domů braly i bohaté rodiny. Proč však bohatá německá města zvolila zrovna stromek?

Symbolika zřejmě znovu čerpá z pohanských, respektive předkřesťanských tradic kolem stromů - dekorativní užití větví a stromů bylo zvykem o zimních svátcích v Římě, ale prominentně také u Vikingů, Slovanů a na území dnešního Polska. Jeden z těchto zdrojů pravděpodobně inspiroval i Estonce, kteří v průběhu 15. století začali na vánoční svátky po gildových domech Rigy a tehdejšího Revalu (dnes Talin) stavět stromy, jež pak přenášeli do radnice a tancovali kolem nich. Jejich obchodní partneři v německých městech tradici převzaly (Brémy byly hanzovní město) a zbytek je už historie. Vaše tradice nekoordinovaného pohybu kolem vánočního stromku má tak daleko větší trvání, než by se na první pohled mohlo zdát!