Boris Carloff: Vadí mi, že se naši muzikanti nesnaží prosadit venku
zdroj: tisková zpráva

Boris Carloff: Vadí mi, že se naši muzikanti nesnaží prosadit venku

24. 10. 2014 – 15:14 | Magazín | Redakce iReport.cz | Diskuze:

Skládal v Chorvatsku, natáčel na Islandu, přes skype bral online hodiny zpěvu od americké lektorky. Pro Borise Carloffa jako by hranice neexistovaly. V pražském podniku La Loca, kde 17. října pokřtí nové album Morphosis, si možná i proto opakovaně postěžoval na nedostatečné ambice domácích umělců uspět v zahraničí.

Na začátek jedno nehudební téma. Uplynulý víkend se konaly senátní a komunální volby. Co si ty osobně myslíš o propojení hudby a politiky?
Muzikanti, kteří se angažují v politice, fungují, podle mě, trochu jako "užiteční blbci". Je asi dobré proti něčemu protestovat a upozorňovat na problémy, ale angažovat se za někoho ze současných politiků v současné společnosti mi přijde úplně mimo umění a v kontextu k minulému režimu poněkud dvojsečné. Celkově si myslím, že jednotlivec toho dokáže hrozně málo ovlivnit. Hlavně proto, že se veze na vlně, kterou určují média a sociální sítě, a rozhoduje se podle toho, co říkají druzí a ne podle skutečných informací, ke kterým je stejně těžké se dostat.

Volil jsi?
Občas volit chodím, občas ne. Tentokrát jsem nebyl. Hlavně proto, že mám trvalé bydliště v Praze teprve tři roky a nikoho z kandidujících neznám. Ani to co je za ním. Podle stran nevolím.

Pojďme k hudbě. Zatímco na své první desce jsi pracoval mnoho let, aktuální novinku jsi měl hotovou za dva roky. Opadla z tebe po dobrém přijetí debutu nervozita a rozvázala ti ruce?
Tak trochu. Před vydáním debutu jsem pochyboval o smyslu své tvorby. Jestli bude kohokoliv zajímat, jestli si najde fanoušky, jestli moje práce bude mít zkrátka smysl. Taková nedůvěra v posluchače. Úspěch mě nakopl a přesvědčil, že to, co dělám, smysl má.

Morphosis jsi nahrával z větší části na Islandu. Proč zrovna tam?
První album jsem dělal od začátku do konce sám. A bylo toho na mě moc. Celé jsem to vymyslel, napsal texty, udělal aranže, nahrál si to, smíchal. Neměl jsem absolutně žádný odstup. Bylo to až tak velké břímě, že jsem u nové desky potřeboval pohled zvenčí.

Tomu rozumím, ale co tě zavedlo zrovna na Island?
V Česku jsou asi jen dva lidi, s nimiž bych si dokázal spolupráci představit: Honza Muchow a Matouš Godík. Nakonec jsem se ale rozhodl oslovit někoho ze zahraničí. Ze severu. Chtěl jsem něco jiného než anglo-americkou scénu, které je tady až přespříliš. Zkoušel jsem např. Sohna, ale ten neměl čas. Pak jsem objevil dva Islanďany: Valgeira Sigurðssona, který dělal třeba věci pro Björk, Sigur Rós, Damona Albarna nebo Coco Rosie, a Barði Jóhannssona. Oba z nich dělají i vážnou hudbu, takže se neorientují pouze v tom, co zrovna frčí v klubech. Mají přesah. Nakonec jsem si vybral Barðiho.

 

Zbytek rozhovoru najdete na odkazu níže:

Odkaz na hudební novinky iREPORT zdroj: iREPORT.cz

Zatím bez komentáře, buďte první!